Vlnu nevole vzbudila zpráva, která se z ničeho nic objevila v lokálním tisku ve chvíli, kdy na Vysočině se koaličním partnerem vítězných socialistů mají stát anovci.
Investigativní žurnalista sice nevypátral, že krajský lídr ANO zavraždil babičku, ale objevil něco daleko horšího, a v českých poměrech nepromlčitelného. Budoucí zástupce hejtmana má velmi temnou minulost, a ještě k tomu ji zapřel.
Pod rouškou bezúhonnosti udělal v hnutí strmou kariéru, aniž by při vstupním pohovoru pokorně přiznal, že byl – možná pomýleným, jako většina z 1,5 miliónů členů – komunistou. Přijít takto se srdcem na dlani, jistě by dostal šanci minulost si poctivě odpracovat. I sám velký šéf hnutí má se stranou své zkušenosti, i když do ní vstoupil proto, aby ji spolu s dalšími kolegy z PZO pomohl vnitřně rozložit, což byla v oněch těžkých dobách nesvobody a tuzexových poukázek chvályhodná občansky statečná iniciativa.
Krajský lídr však obdobné pohnutky nezmínil, a členství v KSČ zapřel. A nemá se ani k tomu, aby chlapsky přiznal své členství v ozbrojené pěsti dělnické třídy, v Lidových milicích. Hájí se tím, že nikdy manuálně nepracoval, že dělal náměstka ve Škrobárnách, takže dělnickou pěstí jako inteligent ani být nemohl. A pakliže ho někdo před Listopadem viděl v modré milicionářské uniformě, má pro to logické vysvětlení.
„Uniformu jsem na sobě měl možná jen z recese na oslavě“
Za minulého režimu bývalo běžné jít na karneval nebo na maškarní zábavu tzv. za milicionáře, nebo v masce Gustáva Husáka, jak mohou doložit pamětníci oněch časů. Proto by se záležitost s bývalým komunistou, už dávno napraveným, neměla přeceňovat, jestliže tu máme tolik komunistů nebývalých a nenapravených.
