Stále více se potvrzuje, jak prozíravé od Václava Havla bylo po roce 89 dát komunistům šanci, aby se mohli i nadále plnohodnotně podílet na rozvoji společnosti.
Nejsou sice už vedoucí silou, avšak jejich účast na rozhodování čím dál víc roste. A to je v době, kdy růst obecně je ukazatelem vyspělosti, také dobré.
Planá zůstala opatrnická varování, že budou ovlivňovat politický systém směrem k plíživému návratu k socialismu a ke zvratu majetkových poměrů. Pokud se prvně zmíněné pozvolna děje, není to primárně jejich přičiněním, ale je to oficiální přerozdělovací politikou Evropské unie.
A změnu majetkových poměrů vylučuje sama skutečnost, snadno zjistitelná i z majetkových „hlášení“ špičkových komunistických politiků. K proletářům svými firmami, nemovitostmi a konty rozhodně nepatří, a zjevně by se jimi nikdy stát nechtěli jako jejich dávní předchůdci. To jim však nebrání, aby hájili celospolečenský zájem.
Aktuálně se projevili jako daleko významnější politický hráč než koaliční vládní ČSSD. Zatímco s Hamáčkem se premiér odmítl bavit o navýšení rozpočtu pro zdravotnictví o socialisty požadovaných 8 miliard, při jednání s Filipem slíbil téměř jedenáct. Stačilo, aby se předseda komunistů tvářil sveřepě a nepokrytě vyhrožoval, že jinak KSČM rozpočet neschválí. Tím dostal premiéra „na lopatu.“
Hamáček, jako korektní vládní partner po silném slovu nesáhl. A teď to vidí. Když se na pilu tlačit opravdu chce, jde to.
Řeči o zhoubnosti existence třetího oficiálně nepřiznaného koaličního partnera se nepotvrdily a naopak se ukázala prozíravost takového uskupení.
Opoziční smlouva mezi Babišem a Filipem funguje. Koaliční s Hamáčkem pak fungovat nemusí, jestliže existuje životaschopná alternativa. Občanům to však může být srdečně jedno – hlavně, že peněz ve zdravotnictví bude víc. Sice „od komunistů“, ale to neznamená, že by byly špinavější, když se o ně postarali oni, a nikoli čistí a hodně mluvní socialisté.
