Na ministerstvu kultury staré (ne) pořádky končí!

Ačkoli podle vzácně shodného názoru opozice, socialistů i právních rozumbradů, že od půlnoci se naše kultura nachází v neústavním postavení, z praktického hlediska naopak doznává ministerstvo změnu v nastolení pořádku. 

Ukázalo se, že dočasně postavit do čela náměstka s vojáckou průpravou může být pro resort oživující. 

„Pane náměstku..,“ oslovila sekretářka současného rezidenta ministerské pracovny - ten ji však rázně přerušil.

„Náměstku? Jenom?  To jsem býval do včerejška. Teď jsem přece pověřený vedením ministerstva, tak mě laskavě oslovujte adekvátním způsobem. Nehledě na to, že jste se po vstupu do pracovny ani patřičně nenahlásila, tedy kdo jste a že přicházíte na můj roz…tedy příkaz, a rovnou jste hovořila, aniž jste se zeptala, jestli vám dovolím promluvit. Je vám to jasné? Tak ať se to příště neopakuje.“

„Jistě“, a teď zaváhala, jak pokračovat, zda: pane ministře, pane vedoucí, ale nakonec řekla: „Ano, pane. Provedu.“

„Dobrá, pohov“! blahosklonně odvětil.

„Proč nemám na stole hlášení?“ zeptal se, čímž sekretářku udivil.

„Hláš… Jaká hlášení, pane?“

„Jaká?! Nevíte? A to chcete dál dělat v mém sekretariátu?“

Sekretářka špitla: „Pan ministr Staněk ráno žádná hlášení nevyžadoval.“

„Zato já ano! Okamžitě, jak s úderem čtyřiadvacáté hodiny v noci na dnešek vešlo v platnost moje pověření, tak jsem osobně rozeslal ředitelům všech příspěvkovým organizacím příkaz, aby každé ráno nejpozději do 7.30 hod. poslali hlášení, zda během noci došlo či nedošlo k nějaké mimořádné situaci. Tak mi ta hlášení vytiskněte a přineste. Odchod!“

„Dovolte mi promluvit, pane,“ oslovila šéfa po deseti minutách sekretářka, když znovu vešla do ministrovy pracovny s papírem v ruce. „Nesu hlášení.“

„Jenom jedno?“ zděsil se nadřízený.

„Ano, pane. Je to hlášení z Národního muzea, že noc v muzeu proběhla normálně, že žádný z exponátu vycpaných savců během noci neobživl a že kostra plejtváka od stropu nespadla.“

„Dobře. Je vidět, že aspoň někomu z podřízených nejsem pro sran…, tedy že mě respektuje,“ konstatoval sklesle šéf.

„Ale já to tak nenechám!“ rozhorlil se. „Vydávám rozkaz, aby všichni ředitelé zítra ráno v 8 hodin nastoupili na nádvoří ministerstva k vyslechnutí důrazného napomenutí za nerespektování nadřízeného.“

„A co když budou na dovolené?“ troufla si podotknout sekretářka.

„Tak je z dovolené odvolat! Ptal se snad někdo mě, když mi dali tohle zastupování na kdo ví, jak dlouho, jestli nemám v srpnu dovolenou? A to jsem přitom měl zaplacený v ARMYTURISTU zájezd transportérem po stopách bojových tradic do..“