Oslava padesátin kancléře Mynáře zaujala nejen lokalizací do jinak nevyužitých prostor, ale i sociologicky reprezentačním vzorkem hostů - od nejvyššího duchovního přes léčitele erekce až po úspěšné, leč vyměněné ex členy vlády.
Zbytek veřejnosti, který pozván ani být nemohl, neboť výměra zahrad až zas tak velká není, byl nucen se spokojit jen s objektivními referencemi bez emočního náboje zprostředkovanými závislými i nezávislými médii.
I to však stačilo, aby některé diváky/ čky zahradní slavnost motivovala k vyjádření názoru na ni – menšinové projevy vulgárního nesouhlasu lze pominout, podstatné jsou ohlasy, které zdůrazňují galantní ráz sešlosti a šaramantní vystupování oslavence.
-No vidíš Bédo, Mynář, ten má chování, na rozdíl od tebe.
-Cože? Takovej nabob, neví roupama, kde by… Na zahradě!
-Jaký nabob? Obyčejný slušně vychovaný člověk. A slaví na pracovišti, ale jistě mu to šéf povolil, na rozdíl od tebe, kdy jsi měl s padesátinami malér protože jste je slavili s klukama v podnikové zasedačce, a říďa se to dozvěděl až od uklízečky, když po vás ten brajgl ráno čistila.
Pan Vráťa moc dobře ví, co se sluší. Vidíš, vzal s sebou i Alex. A ty?
-Proč bych tam tenkrát měl brát nějakou Alex?
Ale žádnou Alex, mě – Liduš – jsi tam, tehdy měl vzít! Ale ty ses na mě vy**d!.
-Tak už se nezlob, vzít jsem tě měl. Tobě by to nedalo a jistě bys po nás uklidila, a žádný malér být nemusel…
P.S.
Tři nezávislé neověřené zdroje přišly s informací, že oslava padesátin kancléře Metternicha Mynáře byla původně koncipována nikoli jako Zahradní, ale jako Lesní slavnost, a to v Lánské oboře. Okolnosti spojené s nečekanou přítomností speciálních ozbrojených složek v Lánském polesí (nad běžné personální obsazení obory panem nadlesním, panem lesním, pěti adjunkty a věrným psem Džulbarsem) vyvolaly potřebu operativní přelokalizace oslavy do jiného objektu Mynářova pracoviště v městské části Praha 1.
