Může být humanismus bezohledný? V Německu kolem uprchlíků ano

Je zbytečné lámat si hlavu s odpovědí, nebo poukazovat na zdánlivý protimluv v otázce, protože v americkém deníku The New York Times jasno mají.

Bezohledný být humanismus může, což demonstrují na přístupu německých špiček k přijímání uprchlíků.

Podle mínění listu se pod vedením Merkelové snaží administrativa bezohledným humanismem smýt hříchy německé minulosti.

Je to velmi trefné, a rozebírat detaily by nemělo smysl.

Na rozdíl od Američanů, kteří na bezhlavý a svým způsobem i fanatický postup - blízký různým formám německého socialismu - otevřeně poukazují poměrně zdaleka, tak u nás, kde se to děje za našimi humny, se ještě nikdo takhle silně nevyjádřil. Od médií veřejné služby to samozřejmě čekat nemůžeme, ta jsou ve vybraných záležitostech, na rozdíl od těch nevybraných, super korektní. A také jsme se od českých žurnalistů nikde nedočetli rezolutní větu ve smyslu, že „kancléřka musí odejít, aby její země i Evropa nemusely platit příliš vysokou cenu za její bláhovost.“ To si dovolují napsat zatím jen za oceánem. Možná vedeni neblahým tušením, že v Evropě se může zrodit nebezpečné ohnisko konfliktu, a to dokonce mezi unijními aliančními spojenci.

Ilustrací toho, jak míra „intoxikace“ německé společnosti korektností je obrovská, svědčí skandál kolem týdeníku FOCUS, který si dovolil nemyslitelnou věc.

Na titulní stránku umístil fotografii mladé ženy s otisky černých(!) rukou. A korunu všemu dává nápis s otázkou:

Jsme ještě tolerantní, nebo slepí?

Ještě že šéfredaktor není s prominutím posera a na četné výtky, že titul nahrává nekorektní představě o zlém černém muži nehledí.

Kdyby obálku upravil ve stylu, jak jsem si dovolil navrhnout já, tak by zřejmě žádný randál nebyl.

To by to ovšem v Kolíně muselo být naopak než na Silvestra bylo.

Jestliže jeden obrázek vzbudí takové pozdvižení, pak je otázkou, zda onen německý humanismus není kromě své bezohlednosti rovněž nevidomý, řečeno korektním způsobem.

A to už jen do třetice zmíním fakt, že po brutálním atentátu v Istanbulu někteří němečtí politici rychle přišli s myšlenkou, že by turisté neměli Turecko opouštět natrvalo, hospodářsky by to zemi ublížilo, je to spojenec, potřebujeme ho – a hlavně by to bylo nekorektní. Ne každý příchozí je přece terorista z IS, a ne každý Němec musí být obětí.