Mladí by chtěli bydlet už ve třiceti, ale to by se ochudili o perspektivu čekání

Elixír mládí je vyložená zbytečnost, protože člověk je starý (mladý) tak, jak starým (mladým) se cítí. V souladu s tímto otřepaným klišé se kdejaký třicátník často chová tak, jako by byl v kůži šedesátníka.

A také naopak. Díky vnějšímu podnětu (a bez chemie!) si leckterý šedesátník připadá, že by mu mohlo být znovu třicet. Ale nemá to háček? 

-Já se ti, Liduš, cítím tak nějak mladě, ty ne?

- To jsi uhodl, že ne! A to jsem si přitom přes internet koupila ty strašně drahé omlazovací čaje, leju je do sebe jako divá, ale vůbec si o dvacet let mladší nepřipadám, jak reklama slibovala.

A co tě najednou popadlo, že si připadáš jako svazák – chtěla jsem říct jako junák, když ještě před chvíli jsi mi tady skuhral jako stařec nad hrobem, jak strašně tě berou záda, píchá v kloubech a ozývá se ti po bůčku žlučník? To už snad zázračně zmizelo?

-Kdepak, píchá mě furt jak čert, au, ale mladě si opravdu připadám. Jako třicátník.

-Tak to mě podrž! Ty si to mládí snad sugeruješ. Není tam návod na takovou sugesci? Taky bych se chtěla cítit jako mladice.

-A proč ne? Podívej. Podle průzkumu si pětapadesát procent mladých lidí stěžovalo, že si nemůžou dovolit vlastní bydlení.

-No, a co? My přece taky nebydlíme ve vlastním, ale v nájmu. A kde bychom na pořízení bytu vzali peníze? Počkej, není to tak, že si stěžují, že nebudou mít ani na nájemní byt?

- No, ehm, dobře, asi to tak  bude, ale …ale i my jsme přece byt získali až 10 let po svatbě, tak co by chtěli, mají ještě čas.

- Máš pravdu, jsou na tom stejně, jako my tenkrát.  Ale  přesto to byly to fajn časy! Hřálo nás mládí. Tak ať si ho taky užijou.  Ovšem jako oni na tom nejsme, my bydlíme, a ne u rodičů. Takže jako třicátníci se cítit nemůžeme.

-  Hm... A já měl ještě před chvíli takovou radost, že se mladým jako oni cítit můžu.  Ty mi tím ustavičným šťouráním vždycky všechno zkazíš.

 Jéžiš, to je bolest.