Místo činu – Dresden. Loupež století

Loupež století, kdy pod rouškou noční tmy, při paralyzovaném zvukovém alarmu, avšak pod dohledem autonomně fungujících bezpečnostních kamer došlo doslova k vydrancování saského pokladu, kriminalistům spát nedá.

Jak k tomu mohlo dojít, kdo selhal, nebo byl snad součástí spiknutí, je věc jedna. Druhou pak je poněkud kuriózní okolnost až s mysteriózním přídechem,  která loupež provází.

Z analýzy obrazového záznamu vyplynulo, že pachateli jsou osoby velmi malé postavy, výrazně menší než průměrná výška rodilých Němců. Proto obvyklá policejní korektnost musela jít stranou a vyšetřovatelé se vedle velmi malých Němců orientují na obyvatele Asie, jejichž tělesná konstituce je od většinové německé populace výrazně odlišná a lépe odpovídá fyzickému profilu možných pachatelů.

Při stanovení několika vyšetřovacích verzí nebyla opomenuta ani možnost, že pachateli jsou ubozí malí adolescenti z rozvrácených rodin, donuceni rodiči k nezákonnému chování.

Verze, že loupit by mohli obyvatelé z jiné planety, například ani ne metr vysocí (malí) Marťané, sice součástí vyšetřovacího plánu rovněž je, avšak jen jako okrajová, s pravděpodobností úspěšnosti 3%.

Komisař Schimanski (Schimi),Kommandant der Ermittler (velitel)  speciálně ustavené trojky vyšetřovatelů, v níž ještě  působí mnichovský kolega  Siska  a přizvaný rakouský echtkriminalista  Ben (Big) Berghammer z lázní Tölz, se o posledně zmiňované verzi vyjádřil, že nikam nepovede, že je to stejný nesmysl, jako kdyby přišli s verzí, že poklad ukradli pohádkoví trpaslíci. Ovšem...