Miroslav Kalousek se užírá...

Ano, je tomu tak - a prosím, aby první písmenko posledního slova v nadpisu nebylo považováno za překlep v domnění, že tam snad má patřit písmenko „o“ (jako ovčáček). Nemá.  

Pakliže předseda Kalousek se nárazově o***á, jak šťouralové namítnou, pak ovšem to nečiní primárně z neovladatelné žízně, ale v důsledku užírání se sebezpytem.

 Klade si totiž mučivou otázku, zda on sám - svojí tolerantností,  introvertní povahou a kultivovanou řečí -  není snad příčinou toho, proč strana, jíž je otcem i matkou zároveň, dlouhodobě se nachází v nedobré kondici, která dosahuje kritického procentuálního stupně.  

Ve světlých chvilkách předseda připouští, že tomu tak může být, že on je tím žabákem na prameni,  a váhá, zda flintu má hodit už do žita, nebo ji  spíš obrátit proti sobě, či naopak zmobilizovat vnitřní síly a dovést ve volbách stranu ke dvojcifernému výsledku, jak tomu bývávalo kdysi.

Proto se odhodlal veřejně prohlásit, že pokud se topce nepodaří získat ve volbách aspoň deset procent hlasů voličů, z čela strany odejde.

Přesto se z područí démona frustrace zcela  vymanit nemůže. Každičké pomyšlení, že by to s TOPkou šlo z kopce kvůli němu, se však snaží otupit, respektive utopit. Naštěstí má spolehlivého terapeuta, který mu nebezpečné myšlenky dokáže z hlavy vyhnat.   

Jasné už je také to, za jakým účelem v poledne doručili Kalouskovi do sněmovny  podezřelou zásilku od anonymního odesilatele - obálku s bílým práškem.  Jak hasiči k úlevě  zákonodárců prokázali, o výbušninu nešlo.  Byly to zhruba tři čtyři šlajzny  kvalitního péčka s přiloženým textem:

Jestli ti Kaldo už došel - tak si dej další lajnu, a netroškař. Ta procenta  zvyš aspoň na patnáct.