Stačila drobounká větička na mikrofon o tom, že někteří ohrožují zdravotnictví stávkami, jiní odchodem do zahraničí – a hned člověk pochopil, že nový ministr bude náš člověk.
Nebyl jsem jistě jediný z čerpačů požitků našeho zdravotnického systému, kdo uvítal, že „skoroministr“ Ludvík svá slova o tom, že chce být ministrem pacientů vzal naprosto vážně.
Po přijetí prezidentem republiky, kam se dostavil v předpisovém dress code (lidově: v tmavých hadrech), zvolil pro živý vstup do Událostí oblečení zcela jiné, nekulišské, jako jeden z nás – bývalých, současných nebo budoucích pacientů.
Na první pohled to vypadalo, že si snad ze skladu v Motole vypůjčil erární pacientský plášť, čemuž by nasvědčovaly bílé a modré vertikální proužky a bílé tílko.
Po chvíli si však divák musel všimnout červené lišty s titulkem, že jde o vstup ze Špindlerova mlýna. Dedukcí pak bylo možné dospět k závěru, že Ing. Dr. Ludvík je už na předčasné inspekci v místním lůžkovém oddělení. Dost možná to tak bylo. Pokud snad někoho zarazilo, že nad schodištěm jsou nápisy Harmony salonek a Night milk bar, není to nic hodného kritiky, ba naopak. Je pochopitelné, že lůžkové zařízení v tak významném horském středisku evropské pověsti nabízí indisponovaným zahraničním klientům i nadstandardní placené služby.
Domácím pacientům bez rozdílu, ať jde o lyžujícícho zedníka, nebo docenta, který si do Špindlu – nebo kamkoli jinam – přijel zasáňkovat, a nezůstalo to bez následků, se dostane standardní péče v plném rozsahu, a samozřejmě bezplatně.
Bylo potěšitelně slyšet z úst toho nejpovolanějšího „pacoše“, že tomu tak bude i nadále. Aspoň do příštích voleb.
