Poté, co v roce 2029 A. Babiš do sněmovny ani nekandidoval a kdy se premiérem stala stoupající hvězda ANO, první předseda neslovanského původu s neevropskými kořeny jistý J. Kristušek, přezdívaný Jezule, Minářův spolek skončil.
Nový premiér byl totiž nemajetný, nestíhaný, bez střetu zájmu, a k tomu všemu ještě zcela morálně čistý - jako objekt Chvilkařského zájmu proto neprosto bezcenný.
Generální ředitel Minář tedy podepsal poslední zaměstnaneckou výpověď, a to sám sobě, a odebral se na Úřad práce, aby po deseti letech působnosti profesionálního „demisaře“, lidmi označovaného za Mikiho čističe, hledal možnosti dalšího zdroje obživy.
„Tak copak tu za volné profese nabízejí?“ řekl si a začal studovat možné pozice. Hledají se řidiči, údržbáři kyborgů, poptávka je po cukráři, popelářích, účetním, ochrance obchoďáku… no prostě nic moc fleky bez nadstandardního platu a především bez společenského postavení.
„Po tolika letech mediální popularity se přece nemůžu zazdít na nějakém bezvýznamném místě, minimálně bych měl zůstat u pozice špičkového manažera – ale tady nabízejí jenom manažera logistiky, což je něco jako vedoucí autodopravy, a to při mých schopnostech nepřipadá v úvahu. Ovšem ředitele nějakého spolku, jako byly dobře placené Chvilky, což by mým předpokladům vyhovovalo, nikde nepoptávají.
Chápu, že žádné druhé Milióny chvilek pro demokracii se asi už nenajdou, ale byl bych ochoten jít i na kompromis. Nemusel bych šéfovat zrovna Miliónům chvilek, mohly by to být třeba jenom tisíce chvilek. A ani o chvilky by se nakonec jednat nemuselo, stačily by chviličky.
Dokonce bych šel s kompromisem ještě dál. Spokojil bych se i se šéfováním chvilek proti demokracii. On by v té praktické náplni toho, co je pro a proti demokracii, zas až tak velký rozdíl nebyl.
