Méně pozorného čtenáře prosím, aby nadpis nezaměnil s názvem 10. epizody televizního seriálu, která se jmenovala Růže pro Zemana.
Adorovat předlistopadový vývoj s odkazem na dílo, které přispělo k hrubému zatemňování protiprávní podstaty komunistického režimu, rozhodně nemíním, od toho máme přece televize.
Ne každý ze Zemanů byl v době socialistického temna zrovna majorem. Jeden, superarbitrovaný nevoják Zeman, to pak v demokratických poměrech nakonec dotáhl až na vrchního velitele branné moci a na kapacitu No 1 ve výkladu Ústavy - s výjimkou článku o odvolávání. Už pátým rokem má lví podíl na společenském sjednocování prostřednictvím významných činů, s nimiž přichází v pravý čas.
Kreativní prezident ne-major Zeman teď udělil milost nejslavnějšímu českému vězni, který se po dlouhé roky konzistentně cítí nevinen - a takové city empatický člověk, jakým prezident je, nemohl oslyšet .
Rozhodnutí, které popu humanisticky předřadil různým odvoláním a jmenováním vládních činitelů, však budí rozporuplné reakce. Dokonce i právníci spříznění s Hradem se domnívají, že, když už prezident chtěl přiměřeně ulevit dlouho vězněnému trestanci, nemusel hned sáhnout po krajním řešení, a Kájinka omilostnit. Mohl mu bezvýchodné doživotí zkrátit na pouhých 70 let, přičemž doba, po kterou už pyká, by se do délky započítala.
Ostatně přítel Donald by ve své jurisdikci jistě jednal obdobně, a dvojnásobnému vrahovi by věznění také zkrátil – pokud by ovšem bylo co zkrátit, vzhledem k regionálnímu udílení humanističtějších, absolutních trestů. které vylučují doživotní trápení – a dobu věznění by nebožákovi snížil třeba až o 120 let z úhrnných tří set.
Prezident Zeman se však řídí svojí hlavou. Proto se nemůže divit, a také se nediví, že za tento příkladný akt, zároveň s potleskem empatické většiny veřejnosti, sklízí i bučení od její patologické sedliny. Konec konců, i tu růži by si za to zasloužil.
