Často se u nás probírá nízká efektivita justičních orgánů ve srovnání s poměry ve „starých“ unijních zemích, ale všechny ty diskuse pokaždé dopadnou jako mlácení prázdné slámy, a situace se mění jen želvím tempem.
- Já ti Liduš řeknu, že od Němců se máme ještě hodně co učit. Tak si vezmi třeba jejich justici. Je čím dál tím rychlejší, a ne jako u nás, kdy se všechno nemožně vleče.
-Myslíš jako třeba s Rathem?
-S Rathem taky, ale s drsnějšími zločinci, s pomlouvači. To v Německu se za poslední rok situace výrazně zlepšila.
Když loni v dubnu si v televizi pustil ústa na špacír komik Böhmermann a přirovnal tureckého prezidenta k prdící koze, čímž urazil představitele zahraničního státu, a hrozilo mu, že by si mohl jít sednout na pět let natvrdo, tak trvalo prokuratuře devět měsíců, než rozhodla, že ho žalovat u soudu nebude.
A teď to srovnej s tím fofrem dneska!
Teprve před týdnem ve Spieglu urazili hlavu amerického státu karikaturou, a prokuratura nedumala devět měsíců jako u toho komika, a bleskově situaci vyhodnotila tak, že o žádnou urážku nejde, a proč by se tím vůbec měla zabývat.
-A nebude to tím, že Merkelová tentokrát hraje mrtvého brouka? Že tu karikaturu neoznačila stejně jako tu básničku loni, za „vědomě urážlivou“, když jde taky o spojence, nebo snad ne?
-Ale on přece není spojenec jako spojenec. To se musí citlivě rozlišovat, a neriskovat. Do jednoho prezidenta kopneš, on se otřese, a ráno už ti sem pošle další vlnu. Ale do Trumpa kopou všichni, tak co?
