Masaryka je vždycky málo!

Sté výročí založení čtyřiasedmdesát let existujícího společného Česko - Slovenského státu zcela pochopitelně bylo příležitostí vrátit se k odkazu jeho zakladatelů.

Zejména osobnost presidenta Masaryka se dostala do popředí zájmu historiků, politiků, publicistů i umělců. V tisku i na knižních pultech se objevily nové studie o Masarykovi a jeho osoba doznala televizního i filmového ztvárnění. Důležité však je, že o Masarykovi se začalo více mluvit i mezi obyčejnými jinými, kteří pak dokázali ocenit jeho mimořádný přínos a vklad pro zemi, kde i oni po sto letech žijí.

Pravda však je, že někteří si s Masarykem nespojují jen politickou a vědeckou činnost, jeho všudypřítomné portréty jim navozují i jiné asociace - pro někoho možná poněkud neintelektuální, přízemní a příliš materialistické – ale ruku na srdce…

-Bédo, na co se to díváš, že furt přikyvuješ?

-Na Masaryka, Liduš.

-Na Masaryka? To ti nestačí, že na nás vykukuje na každém rohu?

- Nestačí. Musím dát za pravdu všem, co říkají, že Masaryka je vždycky málo.

-Co tě to napadlo, najednou vést takové řeči jako v rádiu?

-Najednou? Možná jsem to nikdy takhle jasně nahlas neřekl, ale vždycky jsem si myslel, že Masaryků by mohlo být v naší domácnosti víc. Raši deset Masaryků než třicet Palackých! No řekni, že ne? (ZDE)