Malost nad malost

  Stále častěji se v ostré konfrontaci se světem můžeme přesvědčit o malosti české politiky, respektive politiků.

Ale také o pasivitě obyvatelstva, které ne a ne dorůst do kýžené občanské společnosti.

Po dvaceti letech od pádu režimu se v tomto ohledu změnilo jen málo. Jiskřičky naděje v otevřené reakce a zpětnou vazbu politiků s veřejností žádný plamen nepodnítily.

Záchvěv evropanství z první dekády svobodného života, kdy dvě hlavy našeho státu a jedna ministryně zahraničí spřátelené velmoci poznali, zač je toho vejce, našel trapné následování až v minulých dnech. A to ještě na vůdci opozice. Mezitím jakoby se nechumelilo. Ani se nedivím centrále ČSSD, že tuhle záležitost málem skromně přešla, nemůže se zřejmě pochlubit ani tím, že šlo o pukavce. Bez smrádku to přece není ono.

Pravda ovšem je, že Mirek Topolánek se ničím podobným, zatím, vykázat nemůže, což ovšem nenapravitelná záležitost není.

Ale kam se všichni hrabou na G. Bushe. To byla bota! (Sice od novináře, ale sedla)

Kdepak my a světovost.  Kdyby to vejce bylo aspoň pštrosí! Takhle to nemá patřičnou váhu.

Jan Dvořák