Malér rady Vacátka s tramvajenkou

„Pánové, jdou sem!“ zavelel rada Vacátko.  Bylo evidentní, že je malér.  „Jsme v pěkné šlamastyce, to vám tedy povím,“ začal bez obalu.

"Moc vysoko jsme mířili, neznali jsme bratra, a teď se nám to, holt, vrátilo, pánové, se vší parádou,“ řekl nakvašeně a poklepal na lejstra na stole. 

„Jako, že dostaneme do rypáčku?  zavtipkoval Mrázek, ale rada ho okřikl, že na legrácky teď není čas.

„Já jenom“, bránil se Mrázek,“ že nás, pane rado vedete k tomu, abychom se před žádnou vejškou nikdy…nepotento..“

„Ale i mezi vejškami je třeba rozlišovat, tak to asi pan rada myslel,“ vmísil se Bouše, a Vacátko přikývl.

 „Brůžku,“ zeptal se nervózně,“ pořád ještě děláte na té vykradené půdě?  A vy, Bouše, toho sňatkového podvodníka jste už vypátral?“ 

Brůžek přikývl, Bouše zakroutil hlavou. „Tak toho jeden z vás budete muset nechat, tohle je případ s absolutní předností,“ řekl rada rezolutně. A Mrázek přispěchal na pomoc. “Když mají tady pánové takový frmol, tak já bych tu věc jako vzal.“

„Vy, Mrázek,“ zvýšil rada hlas, “brát nic nebudete. Naopak, pan Brůžek se vykašle na tu půdu a bude vyšetřovat vás, Mrázek.“

Mrázkovi v té chvíli vypadla leknutím z úst dýmka. “Mě? Ale, já jsem nevinnej.“

„Heleďte,  Mrázek, to já vím,“ chlácholil ho rada,“ ale co si mám počít, když přišlo trestní oznámení od pana primátora, a to na nás, na policii! Že prý jsme všechny ty slovutné pány radní v čele s ním obvinili za předražení tramvajové síťovky neprávem.

No, a kdo to tehdy vyšetřoval a zjistil, že ten papír na legitimace mohli, kdyby chtěli, pořídit u jiné firmy desetkrát levněji?“

„No, já, pane rado.“

„Tak vidíte. Proto teď Brůžkovi povězte hezky všechno znovu, jak jste to vyšetřoval, a tak. Však vy už víte, co nás zajímá, sám jste přece měl v parádě dost zločinců. Tak se z toho nesesypte. Ale hlavně, aby všechno štymovalo, Mrázek, jinak se budu muset poroučet i já.“

A pak si zavolal  detektiva Boušeho . „Poslechněte, pane kolego,“ začal opatrně, „teďko se mezi lidmi, ale i tam nahoře, nějak moc mluví o té zázračné kartě, však vy víte..“

„To je prý pane rado, pěkný malér. Představte si, že už stála..“ , rozohnil se Bouše, ale Vacátko ho rázně přerušil.

 „Nic si představovat nebudu, a vy taky ne. A ne aby vás napadlo do toho šťourat! Jeden malér nám stačí. Rozumíte?    

Jan Dvořák