Má Švejk šanci řídit Českou televizi?

„Milostpane, kampak s tou obálkou, že by všimné, aby vám dali lázně na kolena?“ „Co vás vede, paní Müllerová, já jdu na hory!“

„Takhle vystrojenej, jako do rakve?“

„Ale já jdu jen na Kavčí hory, tam se to sluší být seriózní jako na funuse.“

„Aha, nesete jim námět na reportáž.“

„Co vás vede, nesu tam nabídku na zaměstnání.“

„Ale oni tam přece berou do vrátnic, tedy do recepcí, jen samé fešandy, tak nevím…“

„Jaká vrátnice? Brzy tam přece skončí sám pan ředitel a budou potřebovat nějakou nezávislou osobnost. A když se o mně ví, že víc piv než metr neudělám, mohl bych jim jako nezávislej padnout do oka, co říkáte?“

„Nechci se vás dotknout, ale nejste už, jak bych to řekla..“

„Myslíte starej? Prosím vás! Dnešní mladí budou dělat do sto dvaceti a mě je jenom stovka.“

„No, taková televíze je náramně složitá věc. Vy si na ní troufáte?“

„Složitá? Strčí se do zásuvky a funguje!“

„Já nevím, mají přece čtyři programy..“

„Čtyři? To já jich mám nejmíň patnáct, stačí zmáčknout čudlíky.“

„A kde byste vzal svoje lidi, jak oni tomu říkají – tým?“

„ Tak podívejte.

První kanál, ten gulášovej, bych dal panu feldkurátorovi Katzovi, umí všecko okecat. Umělecká dvojka by pasovala Lukášovi, on hrozně rád baletky. Sport bych svěřil tomu nejpovolanějšímu, Balounovi, má zkušenosti s atletikou. Jednou se tak napral zabíjačky, že ho honili kolem dokola s bičem po dvoře, aby jim chudák neprask. No a zpravodajství, to by hlídal Bretschneider, aby tam nikdo neřek křivýho slovíčka proti mocnáři…co to povídám, proti vládě. Já to mám, paní Müllerová, všechno promyšlený.“

„Ale oni ti pánové z hor přece říkají, že by nejradši měli za direktora někoho od nich, zevnitř televize..“

„To jsou nesmysly – zevnitř! Prosím vás, cožpak se nějaký ředitel do televize vejde? Leda tak nějaká figurka, kašpárek, dyť je to tam za obrazovkou strašně maličký. Potřebujou pořádnou figuru.“

„A nebudou se obávat vás tím direktorem udělat, když jste lidem, s prominutím, k smíchu?“

„K smíchu? To je furt lepší, než ředitel k pláči. Tak mi držte palce!“

Jan Dvořák