Lid: Vlastizrádce izolovat, až zčernají ! (jejich přisluhovače na sítích taky)

Přes mříže cely ven vidět nebylo. S vnějším světem se spojit nemohli. Oba už znatelně zarostlí seděli na kavalci a čekali.

Europoslanci Zdechovský a Peksa si připadali jako někdejší poslanci říšského sněmu Rakousko-uherské monarchie Kramář a Rašín. Také je prohlásili za vlastizrádce, jenomže tehdy, před více než sto lety, tak rozhodl soud, nikoli jako teď premiér na tiskovce, když je onálepkoval vlastizrádcovstvím a udavačstvím. Tím  se jim pomstil za to, že v Bruselu  umanutě „jdou“ po jeho údajných dotačních čachrech, čímž zrazují a skandalizují republiku. Vytvářejí falešný obraz Czechie jako ráje manipulátorů s kohezními penězi .

Klofáč a Rašín dostali trest smrti. Ten Zdechovskému ani Peksovi nehrozí, to vědí dobře. Ale je to jen malá útěcha. Obávají se, že v cele shnijí, bez řádné obžaloby, bez soudu. Premiér má přece pod palcem ministra vnitra i ministryni spravedlnosti, takže si s nimi může pohrávat jak chce.

Zdechovský se utěšuje nadějí, že možná v cele nadosmrti nezůstanou, že by mohli dostat od osvícené ministryně jakýsi alternativní administrativní trest – třeba nucený pobyt na doživotí v nějaké vyloučené lokalitě, kde by museli vykonávat misijní osvětovou činnost a místní obracet na víru v ANO. Třeba v Předlicích nebo Chanově.  Samozřejmě, že ministr vnitra by je předtím zbavil identity a vnutil jim jinou, včetně nových příjmení, aby na jejich proslavená jména lidé zapomněli.

Peksa se ukájí jiným východiskem z kritické situace, a rovněž s odkazem na historii. Kramáře a Rašína od provazu zachránil tenkrát skon císaře pána, protože následník trůnu jim udělil milost.

Jenomže, i kdyby došlo k dějinné analogii na pražském Hradě, jak může jemu a Zdechovskému nový prezident udělit milost, jestliže formálně je nikdo neodsoudil? Nehledě na hrozivou eventualitu, že následníkem M. Zemana by se stal A. Babiš. Ten by jim milost nedal ani náhodou a posadil by je do Daliborky.

Mučivé úvahy přerušil příchod dozorce.

„Zdechovský a Peksa, koukejte balit!“

„Pane veliteli,“ osmělil se Peksa, “kam nás budou teďka transportovat? Nebude to Špilberk? Já jsem slabej na plíce, a tam je vlhko.“   

„Kam? Nikam. Domů pudete.“

„Cože? Jsme volni! To sladké slovo svoboda, děkujeme, veliteli.“

„Mně nemusíte, já si dělám jenom svou práci, poděkujte tomu, no tomu od M..no.“

„Mynářovi?“

„Jo, jemu.“ „Nějak se domák, že vás tady Babiš drží a zařídil propuštění. Tak padejte, sakra, chlapi.“

Že by kancléř Mynář byl překvapivě lídrem nějakého protizemanovsko - babišovského centra, které pomáhá perzekuovaným politickým odpůrcům a teď se ukázal v tom pravém světle?  

To by ovšem mohlo znamenat, že se schyluje k demokratickému převratu a že oni dva, tak jako Kramář se stal premiérem a Rašín ministrem financí, mohli by rovněž stanout v čele státu.

„Tady máte papír na to propuštění,“ řekl jim u východu dozorce.

Podepsán byl

M. Minář

prezident, premiér, ministr financí a vnitra

Protáhli obličeje. Z kariéry doma nebude nic, když už je po převratu a volná místa nejsou, protože je obsadili Chvilkaři.

„Tak nám holt zbývá ten Brusel.. Aspoň, že za třicet let budeme navíc k důchodu pobírat bruselskou sociální dávku čtyřicet tisíc…

A pak se těsně nad Bruselem v letadle ze snu probrali. Všechno byla jen fake news, respektive false dream.

Kromě toho důchodu, samozřejmě. Přestože pro většinu je snový.