Lekce od Třináctky vzorňáků

Tak nám dalo třináct ambassadorů toho Hájka pěkně sežrat, řekl si kde kdo po tzv. demarši velvyslanců. Považují prohlášení prezidentova vicekancléře ohledně chystaného karnevalu homosexuálů a lesbiček v Praze za skandální.

Velvyslanecká třináctka nás napasovala do kedlubu nějaké rozvojové či totalitní země, které je zapotřebí připomenout, co jsou to lidská práva a vůbec.

Pokusme se skousnout panské poučování, neboť má pravdivé jadérko, z něhož jen funkce pana Hájka, nikoli moc z ní vyplývající, učinila bohužel mediální jádro jako hrom.

Obzvlášť od velvyslance Spojených států je podpis pod demarší projevem jisté neuváženosti, neboť ještě dnes ve 23 státech Unie, jíž je reprezentantem, mohou být různé projevy menšinového chování trestně postižitelné. A hovořit o stále viditelném rasismu na jihu jeho země by se mohlo zdát být obehranou písničkou, kdyby to, bohužel, nebyla pravda.

Amerika je skutečně zemí neomezených možností a překvapivých kontrastů. Na jedné straně nevídané tolerance (někde a někoho), na straně druhé prudérnosti (někde a k někomu). Hezkou ilustrací, když se oba jevy sejdou, si lze přečíst v odkazu.

Je jisté, že pan Hájek měl být zdrženlivější, jeho nejvyšší obhájce si mohl dát bobříka mlčení rovněž. Ambassadoři se nad celou věc - názor jednoho úředníka a nikoli politika - mohli povznést, neboť od něj jsou to jen hloupá slova, pendreky a vodní děla ne.

A o víkendu pak velvyslanci USA, Rakouska, Belgie, Kanady, Dánska, Estonska, Německa, Nizozemska, Norska, Španělska, Švédska a Švýcarska mohli třeba se svým britským kolegou konzultovat, jestli spíš nehoří víc v Londýně - a proč - než že by mělo hořet v Praze.

Jan Dvořák