Málokdy dostane televizní divák příležitost doslova v přímém přenosu vidět to, co jindy bývá ukázáno buď v katastrofických filmech nebo politických thrillerech – ochromující důsledky vyřazení datového systému z provozu.
V pondělí tomu tak bylo u nás. Nešlo bohudík o záškodnický kyberútok na hlavní město – a odkud odjinud, než z Moskvy – který by občan pocítil na ještě totálnějším kolapsu dopravy než v běžný den, nebo nedostatkem vody či při nákupu v řetězci, kdy čtečky čárkových kódů ochromené výpadkem proudu by zásadním způsobem zkomplikovaly nákupy a tvořily by se obrovské fronty se všemi projevy masové hysterie, i na rabování by dojít mohlo.
K tak super černému scénáři (ještě) nedošlo. Ale stačilo to.
Za všechno může sociální demokracie a její ministr Havlíček. Kdyby nepodepsal pověstné lithiové memorandum, nikdy by se čtyři dny před volbami mimořádná schůze poslanců nekonala. Naléhavost hrozby, že nám Lidový dům ukradne Cínovec i s lithiem, vyžadovala proto svolat jednání za téměř polních podmínek - nikoli sice do velkého stanu jako při pivních slavnostech, ale do jiného sálu než to je běžné. V něm totiž probíhá rekonstrukce, aby nově zvolení poslanci zasedli do zrekultivovaného prostředí.
Jenomže v náhradním sále není zaveden elektronický informační systém, kdy stačí, aby poslanci mačkali příslušné čudlíky a tím rozhodovali o naší budoucnosti. To včera nemohli. Proto sčítání hlasů poslanců i jejich prezence (v čase desetihodinového jednání velmi proměnlivá) probíhaly jako „za krále Klacka“, tedy vizuálně a ručně. To, co je obvykle dílem mžiku, trvalo dlouhé, skutečně velmi dlouhé minuty. A chudákům poslancům málem upadly ruce – tedy jedna z nich, ta která musela být vztyčena během sčítání.
Byla to názorná ukázka, jak absence elektronických systémů zcela zásadním způsobem zdržuje, respektive na neúnosnou míru zpomaluje parlamentní demokratické procesy. Za standardních podmínek by závažné rokování muselo skončit aspoň o dvě hodiny dříve, v osm večer, a poslanci, kteří kandidují opětovně, by se ještě mohli rozjet mezi své voliče a o jejich hlasy usilovat.
Pondělní, pro výkon funkce podle nejlepšího vědomí a svědomí mimořádně drsné podmínky, ukázaly, jak by to mohlo vypadat v „pravém“ sněmovním sále, kdyby ke kyberútoku, který by ochromil informační a hlasovací systém, skutečně došlo. I tak by se dalo zasedat. Větší komplikací by však byl cílený výpadek proudu. Nefungovaly by mikrofony, a tak by se moci mohli uchopit křiklouni.
Ještěže máme Úřad, který případné ruské útoky (spojenecké snad lze vyloučit) dokáže eliminovat! Avšak pondělní nucený a plánovaný výpadek systému byl varovným mementem před možným podceněním nebezpečí útoku na srdce demokracie.
Proto je lepší, že ve volbách ještě nevolíme elektronicky. Kdyby se Moskvě zachtělo a nasadila celé dvě roty hackerů, kdo ví, jak dlouho by Úřad přesile odolával, a koho bychom se za premiéra nakonec dočkali..
