Krize stála za to. Ne, že ne

Na první pohled by se mohlo zdát, že kvartální krize koaličního vládnutí skončila z hlediska matematiky na stejných pozicích, na jakých začala.

Čtyři členy vlády Věci veřejné mají jako dřív, pouze předsedu partaje v kabinetu vystřídala místopředsedkyně a o trafice už nikdo nemluví, protože jde o nablýskaný shop s machorkou.

Rovněž nestranický suplent Šmerda byl vyměněn za straníka. Ten je odhodlán jít ve šlépějích prapůvodního ministra, jehož konečný stav očisty se povážlivě komplikuje. Zdá se, že s brzkou výměnou nového ministra Dobeše za sama sebe nepočítá.

A u ministrů sesterských stran dokonce kámen na kameni zůstal. Výhrady vůči pánům Vondrovi, Fuchsovi či Kalouskovi – vyjadřované z rozličných pozic – byly uznány, když ne za malicherné, tak v podstatě za privátní záležitosti té které partaje a nikoli vlády jako celku.

Situace se konečně normalizovala. Každý má na někoho něco, ale to není důvod o tom mluvit, natož se nesmyslně rozpadat, když dílo ještě není završeno.

Srozumitelně to vysvětlil Radek John, když na dotaz, zda VV trvají na odchodu ministrů Vondry a Kalouska z vlády, odpověděl, že přijaly tezi TOP 09, podle níž si každá strana ručí za své ministry sama. 

Tak to má být, tak je to top. K takovému konsensu mělo dojít už dávno - jde o citlivou etickou záležitost, kterou respektuje kdejaká vesnička středisková, natož aby se jí nemohl řídit kabinet.

Je přece neslušné koukat jednomu radnímu přes plot a dávat mu najevo, že má na dvorku svinčík nebo snad máslo na hlavě, když soused radní z druhé strany si brousí zuby kvůli močůvce zase na vás.

A starosta, ten ať do toho taky moc nemluví, nebo se příště bude divit, kde skončí.

My se bohužel nebudeme divit příště, ale už teď.

Jan Dvořák