Koněv už bude mít pokoj na důstojném místě

„Tak nám ten pomník odsunou, pane Švejk,“ vlítla do místnosti bytná Müllerová. Ale s nájemníkem to ani nehnulo. 

„Dyť já vím, když mám ten internet“, odpověděl s klidem.

 „No co, nic nového pod sluncem. Sloup na Staroměstském se v osmnáctém do nových poměrů taky nehodil, a kolega maršálek Radecky, co se zaprodal vlastnímu státu, se taky musel poroučet.

Pan maršál Koněv si ovšem počkal na zmizení moc dlouho, třicet let po převratu. Skoro to vypadalo, že už mu dají pokoj, a ono ne. To v osmnáctém se vlastenci s pomníky tumlovali víc.“

A zdvihl obočí, jako že zastupitelé zaspali.

„To víte, radní se pořád nemohli rozhoupat, čekali na správný čas,“ rozumovala bytná, „ ale teďka všechno doženou, a přitom to udělají moc citlivě, páč jsou kultůrní. Pomník nezbourají, jako když komunisti odstřelili pana Stalina, ale dají ho prý do nějaké, té, no, rezervace, nebo co..“

„Do žádné rezervace, do instituce“, opravil ji Švejk.

„Jako třeba do…do Akademie věd, nebo do Strakovy akademie?“

„To ne, píšou, že do paměťové instituce. A to může být třeba muzeum.“

„A jaké? Národní? řekla s velebnou úctou.

„To byste tomu dala, mezi tu velrybu a pralidi!“ zhrozil se Švejk.

„Tak.. Do Náprstkova?“

„Tam jsou přece Indiáni. Nejspíš by pana maršála uklidili do vojenského muzea.“ A pak koumácky dodal:

“Tam totiž tolik lidí nechodí. Anebo by ho mohli dát na hřbitov.“

„Na hřbitov?“ pokřižovala se bytná. „Jako že by maršála zakopali, aby nebyl na očích?“

„Naopak, postavili by ho před hroby, aby byl pěkně vidět.“

„To by ho ovšem museli dát mezi padlé, ke svým“, připustila Müllerová a hned dodala:

„To víte, našinci by ho mohli vyštípat, byl to přece jenom Stalinův člověk, a ten antisověétismus jde až za hrob.

Moc milé od pana starosty ovšem je, že na ty osvobodi… vlastně podle něj na ne-osvoboditele nezapomněl, že jim za ..“, a teď se zarazila, ale Švejk ji napověděl:

“ jen se nebojte to říct nahlas, když starosta to říká taky – za ten výlet do Prahy..“

„Že jim za ten výlet nechá místo Koněva postavit památník.“ Pak starostlivě pronesla:

„Ale stejně si myslím, že to s ním bude mít složité, co říkáte?“ Švejk jenom lehce zavrtěl hlavou, že si to nemyslí, a tak Müllerová pokračovala:

„Dát tam neznámého vojáka s hvězdičkou na čepici starosta nemůže, protože rudoarmějce by ti správní lidé mohli vzít jako provokaci. Kdyby tam postavili neznámého vlasovce, tak by v té německé uniformě provokoval zase ty druhé, a vypadalo by to jako pomník kapitulujícího wehrmachtu.

Vy si dovedete představit, na čem by se starosta s radními domluvil?“

„To víte, že dovedu, paní Můlerová“, a teď věštil jako kněžna Libuše:

„Tři patra pod zemí, čtyři nad zemí. Dohromady těch parkovacích stání bude..“

V největším ajfru Švejka však přerušila Müllerová.  „Ale co s tím starostovým slibem…“, a teď zase jí do řeči vpadnul Švejk.

„Co by bylo? Na zeď dají tabulku, že zde 40 let stával ne- osvoboditel Prahy Koněv, a koho zajímá, kde je teď, ať se vydá po souřadnicích, jako když se chytá Pokemon.“

   -------

A teď už seriózně.

Praha by měla vzít v úvahu velkorysou nabídku tlumočenou ruským ministrem kultury, že Ruská federace je ochotna financovat přemístění sochy na jiné důstojné místo v Praze, a to včetně zhotovení úměrné zvětšeniny díla tak, aby se v rozlehlém tradičním prostoru "neztrácelo" . Mohlo by jít o barterový obchod, kdy refundace nákladů bude ruskou stranou poskytnuta dodávkou  adekvátního množství zemního plynu či kaviáru pro potřeby hmotných rezerv státu.

(Vizualizace umístění sochy podle představ ruské strany ZDE)