Konečně EU myslí i na lidi, a nejen na slepice

Je dobře, že summit předsedů vlád sedmadvacítky EU se vymaní z věčného stereotypu okrajových starostí, do nichž  nám Čechům houby je, protože platíme tvrdou kačkou.

Bude jednat o podstatnějších záležitostech. Totiž o závazném normativu pro bydlení občana EU. Tedy o počtu m2 na hlavu - včetně těla, samozřejmě - na něž bude mít od příštího roku nárok spolu s povinnou výbavou obydlí a o koeficientech, vyplývajících z počtu osob v jednom bytě atd.

Je to složitá a citlivá problematika stanovit například, kolik WC či koupelen má být v bytě pro 3, 5 či 7 obyvatel. Někteří politici, zejména z levicového spektra, zastávají názor, že co obytná místnost, to samostatné sociální zařízení. Pravice je méně rozhazovačná, ta prosazuje jedno WC a koupelnu na místnosti dvě.

Spory se rovněž vedou o vybavení koupelen. Zatímco prezident Sarkozy trvá na bidetech, ve Francii běžných, kancléřka Merkelová zase prosazuje vany o délce nejméně 2 m, prý pro nordickou rasu (vysoké postavy) nejlépe vyhovující.

 „Nebudeme si přece deformovat páteř, metr padesát může vyhovovat tak akorát těm skrčkům z Francie,“ nechala se prý slyšet.

Ale to všechno jsou jen mouchy, a ke konsensu určitě dojde. Podstatná je však shoda, že každý občan EU bude mít     n á r o k     na 23, 76 čtverečních metrů obývacího prostoru (obývák vč. ložnice) plus sociální zařízení a odpovídající prostor k přípravě teplých pokrmů. (Digestoř nepovinná)

Tento standard musí vlády zaručit bez rozdílu všem s tím, že nájemníci budou platit jednotně stanovené euronájemné, přičemž vlády jsou povinny vlastníkům domů tržní výši dorovnávat. Občanům, jimž vlády nebudou schopny normativ zajistit, náleží finanční kompenzace za nonkomfortabilitu, a to ve výši, stanovené zvláštním unijním předpisem.

Euroskeptikům se chystané opatření jaksi zajídá a argumentují jeho neufinancovatelností, avšak zapomínají, že lze využít značných finančních přebytků Řecka.

Rovněž hrozby Evropským soudním dvorem se jeví jako plané. Aktuálně vymáhané ustanovení přiměřeného standardu na životní podmínky chovu slepic je dostatečným precedentem aplikovatelným i pro euročlověka. Pokud chceme, aby ještě něco snesl. Přece nebudeme sto let za slepicemi.

Jan Dvořák