Doba nesmírně zdrsněla. Volby už za svátek nepovažujeme. Pokud k nim vůbec chodíme – pak muži nepřijdou v oblecích s pečlivě sladěnou vázankou, a ženy se jako na přehlídkové molo nevystrojí. Existují výjimky?
-Tak co je s tebou Bédo? Harýk ti přenes obálku s kandidátními lístky, já čepici, a můžeme vyrazit k volbám.
-Čepici? Když je dvacet nad nulou? Vždyť v ní budu vypadat jako Děda Mráz.
A koukám, že ty ses vystrojila jako Sněhurka. Zbláznila ses?
-Proč bych se měla zbláznit? Jdeme přece rozdávat šance na čtvrt miliónové platy, na obrovské poslanecké náhrady a taky na desetitisícové příplatky k penzím, až ti dříči zestárnou. Při takovém nadělování si přece musíš připadat jako děda Mráz - když jako ateista Ježíška nepřipouštíš. Aspoň budeme ve volební místnosti patřičně nadílkově vypadat.
-Ale proč zrovna jako tenhle dědek z Kamčatky a ta jeho asistentka? Ještě si budou myslet, že jsme se nechali zmanipulovat Kremlem.
-No dobře, budeme říkat, že jsi Santa Klaus a já Sněhová víla.
-Tak jo, ale komu ty dárky při tolika zájemcích dát?
-Komu? No přece někomu, koho máme rádi.
-Rádi? To bude těžký. A víš co? Půjdeme na to obráceně. Vezmeme si seznamy a budeme vylučovat ty partaje, které tam nacpaly profláknuté kecálisty, které rádi nemáme.
-Dobře. Hele.. Pospíšila, Zahradila, Teličku, Pocheho, Polčáka, Konečnou, Šojdrovou…
