„Josefe, pojďte sem,“ zavolal v pátek po obědě do komunikátoru Komisař EU Günther Oettinger, a vzápětí vešel do pracovny úředník, který zjevně už několik komisařů ve zdraví přežil.
„Ano, šéfe?“ zeptal se mužík vyšší platové třídy, jak se sluší na funkční zařazení operátora dokumentů.
„Tady v té krabici je důvěrný materiál, který nesmí vidět nikdo nepovolaný a proto ho ani nechci odeslat vnitřní e-mailovou poštou. Takže ho svěřím vám, a vy ho doručíte osobně. Jasné?“
„Jistě, pane Komisaři. Ale komu?“
„Copak neumíte číst?“
„Sekretariát členské země Česká republika,“ přelouskl úředník adresáta. Pak se znepokojeně podíval na komisaře.
„Ale to je až úplně vzadu ve vedlejší budově, " divil se, „to já nemám v popisu práce, šéfe,“ zdůraznil.
„No, pro jednou snad, a naposledy .., “ chlácholil komisař.
„Dobře, jistě. Tak už letím.“
„Moment,“ zavolal komisař na úředníka, který už byl mezi dveřmi.
„Nikam nespěchejte. Času dost. Důležité je, abyste krabici odevzdal nejdřív tak dvě tři minuty před sedmnáctou, rozumíte?“
„Ale, to bude těsně před koncem pracovní doby, to už budou chtít vypad...odejít, “ namítal úředník. Komisař ho však uklidnil:
„A o to také jde, aby spis nepřišel, jaksi, předčasně..“
Úředník dorazil na místo deset minut před pátou. Posadil se do chodby před kancelář a čekal, až se přiblíží čas pro odevzdání. „Něco nám nesete?“ zeptala se po chvíli česká úřednice, když viděla muže s krabicí.
„Zatím, zatím nic," odpověděl. „Až později“.
Za minutku úřednice vykoukla ze dveří znova a důrazně ho upozornila. “Jestli opravdu něco nesete, tak je nevyšší čas mi to dát, za dvě minuty končíme, nikdo tady nebude.“
„Za minutku, prosím,“ reagoval. Žena práskla dveřmi.
Za chvíli muž zaklepal. „Tady vám pan komisař posílá nějaký audit,“ a předal sekretářce krabici.
“Prý víte, co s tím, má se neprodleně doručit do Prahy.“
„To abych ale dělala přesčas a zařídila leteckou poštu!“ otráveně reagovala. „To jste s tím nemohl přijít dřív? Právě teď odlétá šéf do Prahy, mohl to vzít s sebou,“ lamentovala, avšak posel se mezitím vytratil.
Teď bych měl zavolat komisaři, že jsem úkol splnil, uvažoval.
Telefon v kanceláři nikdo nebral.
Skončila nejenom pracovní doba, ale pátkem skončila ve funkcích celá Komise, tedy i komisař Oettinger. Audit mohl sice poslat o pár dní dřív, ne až na poslední chvíli, ale to by se nevyhnul nepříjemným otázkám od českých kolegů. Ti nechápou, že on osobně proti panu Babišovi třeba ani nic mít nemusí, ale že unijní zákony o střetu jsou holt takové, jaké jsou, s tím ani on nehne.
