Klinický případ Angely M.

Příčí se evropské korektnosti i zákonům medializovat citlivá osobní data třetích osob bez jejich vědomí, a tím méně jejich diagnózy.

Avšak u vysoce postavených činitelů musí převážit veřejný zájem.

Nezřídka osudy desítek i stovek miliónů lidí ovlivňují na vrcholu politické pyramidy totiž jedinci, jejichž rozhodovací schopnosti velmi negativně ovlivňuje jejich zdravotní stav. Pak jednají pro ostatní nepochopitelným způsobem a vyjadřují myšlenky, které ztrácejí logiku, a nejsou sto objektivní analýzy situace. Dalo by se říct, že společnosti škodí. Přitom svého handicapu si nejsou vědomi a za svým počínáním si tvrdě stojí. Jsou na tom jako lidé postižení Alzheimerem. Nestandardní jednání si neuvědomují, všichni kolem nich však ano. Otevřenou terapeutickou péči často odmítnou.  

Jedna z postižených osob z vysoké politiky se však nechala přemluvit k tomu, aby navštívila vyhlášenou „víkendovou kliniku“ v Praze a podrobila se tam diskrétní rehabilitaci. (Jisté zdroje uvádějí, že spíš než o dobrovolnou návštěvu pacientky se jednalo o únos zorganizovaný jistými kruhy z Bavorska.)

Je otázkou, zda nešlo o lest politické konkurence s kalkulem, že návrat pacientky z ústavní péče je prakticky vyloučen a že na dobu přechodnou bude na politické scéně použito služeb dvojnice.