Keep Smiling z Hybernské

No jo, ono se to  Bohuslavu  Sobotkovi  z ČSSD hezky  na dálku radí: "Doporučuji našemu předsedovi, aby ve volební kampani prezentoval naše návrhy více s úsměvem, aby nebyl zamračený.

 Určitě dokáže být i usměvavý člověk." 

Ale jak na to, to už si nechal pro sebe.

Možná Zdeněk Škromach, když si také přisadil, dokonce esemseskou, v níž Paroubkovi jemně připomněl, že předseda nese za volební výsledek největší zodpovědnost, mohl být kapánek vstřícnější a nechat do Lidového domu přivést parádní zrcadlo z babiččina pokoje. V něm by si pak šéf mohl úsměvy nacvičovat.

Vyluzovat přirozený úsměv před publikem není žádná legrace, o tom by mohli vyprávět herci. Aby to nebyla jen chabě maskovaná křeč, musí vycházet z nitra postavy, z určitého prožitku interpretovaného textu.

Ale chtějte na předsedovi při tom množství různých vyjádření ze suchých podkladů analytiků, aby je nejen prožil, ale navíc ještě deklamoval s vlídnou, rozjasněnou tváří.

K širokému, nepotlačitelnému úsměvu na předsedově tváři by pravděpodobně dopomohlo lechtání. V soukromí nebo v úzkém kruhu spolupracovníků tuhle techniku použít lze, ale proč, oni ho přece jako smíška a veselého patrona dobře znají. Na veřejnosti by však tahle „berlička" mohla budit rozpaky.

Pravicová média politikovu upřímnou snahu ukázat dosud méně známou tvář odbudou šmahem: Starého psa novým kouskům nenaučíš.

Co kdyby z mučivé situace vyvedlo předsedu při veřejných vystoupeních pomyšlení na nějaký dobrý vtip, aby se rozesmál. Takových přece je!

Třeba ten o tom, že bude premiérem.

Jan Dvořák