Když v báru už nic zdraví škodícího houstnout nebude

O úspěšnosti protikuřáckého zákona nerozhodnou jen drastické sankce provozovatelům za jeho porušování, které si nezadají s následky razií v barech v době americké prohibice ( tehdy alkoholové), ale též osvěta a nekuřácké klima.

Nezastupitelnou roli zde sehrají média veřejné, (protikuřácké) služby, která jakékoli zobrazení kouřících elementů v zakázaných prostorách, či zmínky o nich, předem z obrazovek a rozhlasových programů  vyloučí jako prevenci nebezpečné návodnosti

Mohla ke zlozvyku spojovat kouření s pitím strhnout ty nejvíce ovlivnitelné – adolescenty  a seniory. Ti by si pak doma mohli hrát na hospodu ještě z doby před zákazem kouření, a  s kamarády při konzumaci  lahvového de facto ilegálně kouřit.

- Jéžiš, Bédo, oni mají nějakou poruchu. Slyšels to pípání, ne? Tam přece mělo být slovo: dým.

A taky jim to nějak kostičkuje u tý ruky Fialový, co v ní normálně drží špičku s cigárem. No vidíš, a to jsme si tak dlouho do noci na Limonádníka počkali, a teď todle.

- Jen klid, Liduš, žádná porucha. To jenom televize striktně dodržuje zákon, že v bárech se od středečního rána nesmí kouřit.   

No jestli chceš Fialku slyšet bez úprav, jako za  mlada, tak si jí pusť z webu.

Ale radši hned, než to zkorigujou i tam.