Není pravda, že veřejnosti je Senát lhostejný. Lidé tleskají jeho úsilí zažalovat prezidenta u Ústavního soudu, stejně jako zatopit premiérovi kvůli bruselskému auditu.
Některá rozhodnutí hlídacího psa demokracie se však (méně vyspělým občanům) zdají být sporná.
-Pane docent, víte, co mě štve? Že už napodruhé, nebo snad napotřetí nezvolil Senát do rady toho totalitního ústavu..
-Myslíte ÚSTRu?
-Dyť to říkám. Že nezvolili spisovatelku Procházkovou. Náhodou, ta má moc správný názory. Třeba na církevní restituce nebo na NATO.
- A vy se jim divíte?
Vždyť jí tam mermomocí tlačí Zeman, a na něho mají senátoři pifku. Tu radost mu přece neudělají, pane soused. Ta se tam nedostane nikdy.
Já myslím, že by do té rady měli zvolit, pokud tedy chtějí zrovna umělce, někoho obecně přijatelného, který požívá mezi lidmi autoritu.
-Vy byste o někom takovém věděl? Gotta nebo Polívku? Ale ti mají moc práce, ti by do toho nešli.
- Však on by se našel vhodný kandidát, proti kterému by nikdo ze senátorů nemohl nic namítat. Umělec, který se přidává k peticím a chodí na ty správné demonstrace. Nejlíp v seniorském věku, aby bylo vidět, že už má toho hodně za sebou.
-No jo, ale takový člověk by musel být čistý, nesměl by za minulého režimu podepsat Antichartu, jak v ní umělci slibovali věrnost KSČ a socialismu. To by přece muselo vadit?
-A proč by mělo, kdyby ten svůj podpis po Listopadu odvolal a omluvil se?
-To máte pravdu. Ta Procházková podepsala Chartu 77 a do dneška se za to neomluvila.
