Když nemožné je možné - nejen v hollywoodském trháku

„Vy jste se snad zbláznil, Bille,“ spustil už mezi dveřmi producent na chlapíka, který právě loni dostal třetího Oscara za nejlepší scénář, a teď už to vypadalo, že bude mít smlouvu na další trhák v kapse, ale najednou - kdo ví proč - komplikace.

„Já vám nerozumím, šéfe. Něco je špatně?“

„Něco, něco…? To vás netrklo, jak nesmyslně jste napsal ten začátek? Kdo by nám to uvěřil? Tohle přece nemá být komedie, ale mrazivý thriller! Lidem by nenaskakovala husí kůže, ale mohli by se smíchy utlouct. Takový machr jako vy, a tak školácká chyba, Bille?“

„Ale šéfe, vy jste možná při čtení přehlédl, že…“

„Nic jsem nepřehlédl! Kdybyste tu scénu aspoň situoval na noc, prosím, stát by se to eventuálně mohlo. Ale ve dne?“

„Kdybyste opravdu důkladně…“

"Vždyť je to tady od vás černé na bílém: ,Pravé poledne. Budova sídla vlády. Po římse šplhá k jednomu z oken zakuklený muž. Teď je v prvním, vzápětí ve druhém poschodí..‘

Jak vás taková fantasmagorie mohla napadnout? Cožpak tam nehlídkují policajti a někde naproti snajpři? Takového člověka by už dávno museli „sejmout“ -  a vy tady ještě píšete, že otevřeným oknem vleze do pracovny premiéra a pak…pak už je to dobrý, standardní střílečka, bomba, krádež reformních plánů atd. Ale ten způsob, jak se dovnitř dostane? Přece se to neděje v nějaké rozvojovce, ale, jak tady píšete, ve Švýcarsku! Cožpak jsou v Bernu tak pitomí, i když jsou to jenom Evropani?“

„V jakém Bernu, šéfe? Tohle se sice odehrává ve Švýcarsku, ale ve Švýcarsku východu, v Praze. A tam se po budově vlády běžně leze, jako na stěnu pro horolezce, to je tam zřejmě národní sport.

Tak jsem si řekl, že by se jim to jednou - jako - mohlo pořádně vymstít a …“

 Jan Dvořák