Když dva činí totéž

K nadpisu by se chtělo jen dodat:…není to náhodou totéž? I když nesmírně záleží na úhlu pohledu. Aktuálně to potvrzují dvě zprávy, z nichž jedna je smutná, a o té druhé nelze říct, že by byla zvlášť potěšující.

Tím spíš v kontextu, o kterém bude řeč.

Dva muži, kteří se ve své době - každý jinde - nebáli vystupovat se zbraní v ruce, se dnes shodou okolností dočkali osobního mezníku – Fidel Castro pětaosmdesátých narozenin a Ctirad Mašín konce životní pouti. Toho prvního se před časem zubaté ze spárů vyrvat podařilo. Druhého, mladšího o čtyři roky, už ne.

Jejich cesty a osudy se nikdy nezkřížily, i když odlišné životní postoje Castra i Mašína by za jiných okolností střet nevylučovaly.

Skutečně absurdní by přitom bylo to, že by shodně tvrdili, že tak činí z přesvědčení, ve jménu svobody.

Na začátku cesty každého z nich byla snaha o svržení diktatury. U Mašína oceněná v roce 1945 prezidentem Benešem medailí za chrabrost v době okupace, za zlehčující slova pak Jáchymovem od nového režimu. V útěku - za každou cenu - našel Ctirad Mašín východisko.   

Castro se postavil proti vojenskému puči, vysloužil si kriminál a po propuštění bojoval - nejen za sebe - dál.   

Co vlastně zbylo z původních předsevzetí tehdy mladých mužů, nakolik je potřísnili krví či omezováním svobody druhých - to už je jiná, kontroverzní kapitola jejich životů. Ať soudí ti s neposkvrněným štítem, říká se. Nikoli zbabělci, přisluhovači či neteční.

Že smrt si nevybírá?

Třeba ano, ve své milosrdnosti zkrátit utrpení. I vrahovi, podle názoru většiny.  A co ten druhý, dnes oslavenec? Troufneme si říct, že má čistší či špinavější ruce než zesnulý Ctirad Mašín?  Jen pozor na ten úhel pohledu. 

Jan Dvořák