Když bylo Václavu Moravcovi šestnáct

Tak tehdy ještě televize bitevním polem politiků nebyla. Dobře to bylo vidět při středeční repríze dvacet let staré pramáti nedělních politických debat, v prvním vydání pořadu Co týden dal z října 1990.

Pro pamětníky to bylo osvěžení vzpomínek na všechno to, co čas odnes´ a co ještě zanechal. Pro „prvodiváky“ jistě exkurse do jurského parku média s politickými dinosaury.

Jenomže ti dinosauři byli tehdy velmi nesmělí a krotcí. Jen se oťukávali a nijak se nevzpírali krotiteli O. Černému, který je častoval aktuálními otázkami, a nutno dodat, že si vedl překvapivě dobře. Pozval si tenkrát spolu s kolegou z Bratislavy Hübelem snad deset respondentů, významných politiků z obou částí federace.

Probírali třeba aktuální udělení Nobelovy ceny Michailu Gorbačovovi a opomenutí zásluh Václava Havla. Shodli se, že sovětský státník cenu získal oprávněně a že bychom neměli být tak moc zahleděni do sebe.

Překvapivé odvolání ministra obrany, komunisty generála Vacka označili sice za nutné – vyšlo totiž najevo, že kolem 17. Listopadu ´89 z pozice náčelníka GŠ plnil rozkazy k aktivizaci armády – avšak jeho osobně a zásluh o demokratizaci armády si přitom nesmírně váží. Na tom se shodl jak poslanec Toman, tehdy člen vyšetřovací komise pro události 17. listopadu, tak také Ján Čarnogurský, místopředseda vlády.

To kolem žhavé otázky chystaného jazykového zákona na Slovensku byl rozdíl mezi jeho nacionalistickým výkladem s antimaďarskou rétorikou předsedy SNS Morice a postoji ostatních hostů ze Slovenska zřetelný. Ale vášnivé spory nevypukly ani náhodou. Umírněnost až jistá plachost z debutu byla u všech evidentní. A také respektování názorů ostatních.

Jedním z téměř okrajových témat bylo i zvolení ministra financí předsedou Občanského fóra. Když jeden z českých politiků i moderátor vyslovili obavu, zda Václav Klaus nekumuluje v rukou moci až příliš, stal se Jan Kavan jeho advokátem. Označil ho za rozumného a rozšafného muže, kterého s nějakými přehnanými mocenskými ambicemi je nesmyslné spojovat.

Byla to tehdy ve studiu idylka. Dokonce se při debatě roznášelo pivo a občerstvení od patrona pořadu. Jako kompenzace oběda, o který pobytem v televizi účinkující přišli. Nekouřilo se. Zatím. V dalších vysíláních ojedinělého retra k tomu dojde, to když do pořadu přijde prezident Havel.

A nakonec zajímavé je i to, kdo z tehdy přítomných s odstupem dvaceti let v politice působí dál. Ze slovenských politiků už zřejmě nikdo. Z českých by jistě i teď zůstal „těžkou váhou“ Josef Lux, kdyby byl k němu osud shovívavější. Občas se tedy setkáváme s nynějším senátorem Danielem Kroupou.

 A samozřejmě velmi často o sobě dává slyšet a je viděn ten údajně neambiciózní, o kterém byla v pořadu před dvaceti lety pouze řeč. Rozšafný Václav Klaus.

Jan Dvořák