Přenesme se do staré dobré Anglie třicátých let devatenáctého století, do doby úžasných vynálezů. Měly změnit zásadním způsobem život lidstva.
Ale zároveň mohly uvést planetu na cestu k její zkáze, nebýt osvíceného přístupu.
„Já jsem“, oslovil muž středních let úředníka, za jehož zády byly regály plné spisů.
„Vím, kdo jste, pane Stephensone“, přerušil úředník blahosklonně návštěvníka,“ vám tady už rok leží žádost o patentování té vaší, vaší..“
„Lokomotivy, prosím.“
„Ano, tady ji mám, tu Rocketku..“ A zatvářil se nadmíru vážně. „Ale musím vás zklamat. Patentovat ji nemůžeme, bohužel.“
„On už ji snad někdo dřív..“ překvapeně namítal vynálezce.
„Ale ne, buďte bez obav. Ale neprošla Královskou komisí pro posuzování vlivu na životní prostředí - Environmental Impact Assessment, zamítla ji, a s tím už se opravdu nic dělat nedá. A pozor! To také znamená, že lokomotivu nesmíte ani vyrábět a samozřejmě ani používat. To byste se mohl dostat i do vězení pro kazivzduchy. „
„Ale..“
„No já jsem si to nevymyslel, to ONI. Ale neklesejte na duchu. Nejste a nebudete sám. Jak se tak dívám do budoucnosti, tedy pomocí téhle koule, kterou mi tu jako prototyp nechala jedna vynalézavá věštkyně, tak stejně jako vy dopadnou pánové Otto a Daimler i s Benzem, až přijdou se spalovacím motorem. A také pan Edison - ale ten možná ne, v Americe budou k uhelným elektrárnám benevolentnější, ale bratří Wrightové s tím jejich létadlem narazí určitě.
A což teprve Ciolkovskij a Braun s raketami!
Tak nebuďte smutný.
To víte, nebezpečný pokrok se zastavit dá. Když je dobrá vůle.“
