V jak strašné zemi, v jak strašné době, a mezi jak strašnými lidmi to žijeme, když každá původní iniciativa veřejnoprávní televize se setká s odsudkem
A to ještě dřív, než vidíme hmatatelné plody, respektive virtuální plody této snahy na obrazovce.
Tak třeba Jana Husa v televizi ještě ani neodsoudili, ale většina diváků už odsoudila ČT za to, že Hádek je na Mistra ještě moc mladý, jsou zvyklí na Vávrova statného Štěpánka, a proto se ptají, proč tedy režisér Svoboda nectí tradici a nenechal upálit někoho věkově i hmotnostně přiměřenějšího? Třeba Töpfera, Donutila nebo Jandáka, který by si také rád něco přivydělal. Takový nesmysl.
Stejně se už předem zvedla nechutná vlna odporu proti dnes večer zahajované reality-show, která má za cíl ukázat, jestli jsme nevyměkli už příliš a zda bychom aspoň dva měsíce byli schopni žít jako za německé okupace v Protektorátu – samozřejmě, že jako.
Prostě se trochu uskromnit ve statečku pod horami, občas se do jako dobového kina jít podívat na nějaký doopravdy dobový film, aby si udělali ještě úplnější obrázek, jak se tehdy za války žilo - třeba na Kristiána či na Dva týdny štěstí - a pak zase rychle zpátky do sednice a pustit si jako dobový Londýn a jako se bát, že nás někdo jako udá, a že přijde jako gestapo. Hrůza. Ale jenom jako.
Nikdo účinkujícím hlavu samozřejmě neutrhne. To by pak žádná kašírovaná show nebyla, ale realita, a takových skutečných obrázků je v televizi ve zprávách ze zahraničí tolik, že už se na to člověk dívat nemůže. Navíc to ani trochu nepobaví, schází tomu prvek soutěživosti, který hře na zlé protektorátní časy chybět nebude.
Tak ne v šest večer, ale v osm, a ne až po válce, ale ještě jako za války, a ne u Kalicha, ale v Protektorátu. Hezkou dovolenou! Tedy jako.
