Jako každé ráno sešel se po deváté hodině prezident Putin s ministrem Lavrovem nad počítačem, aby osobně vybrali z toho nejlepšího, co jim příslušná komise už předvybrala, to skutečně nejlepší.
„Tak začneme, Sergerji“, zavelel Vladimir Vladimirovič a kliknul na první obrázek. „Co říkáš?“
„Já myslím, že ne. Příliš slabé. Zaslouží si víc.“
„Souhlas.
Tak co máme dál?
No, taky nic zvláštního, je to sice trochu drsné, ale my teď přece potřebujeme spíš humor, zesměšnění, tu drsnotu si necháme až těsně před finále.“
„Ne, ne, ne..“
Ozývalo se od počítače unisono, až si dal prezident pauzu a zklamaně konstatoval: „Dnes se tedy moc nevyznamenali.. A to mají být elitní specialisté! Ale to bude taky tím, že po rozbití Svazu zanikl i náš vynikající humoristický časopis Krokodýl. Tam bývaly panečku prvotřídně směšné obrázky imperialistů! Toho Regana, nebo Nixona... Vzpomínáš? Ale od té doby, co Groby studenou válku vzdal, tak to s kulturou zesměšňování třídních nepřátel jde z kopce.
No nic, probereme to znovu. Ale moment. Ještě nám něco zbylo.“
Po kliknutí se oba rozesmáli a prezident rozhodl:
„To je ono! Ten sedí nejlíp. Tak pro dnešek na všechny americké weby s volební kampaní Clintonové umístí hackeři tenhle obrázek!
Kokodák Hillary.“
"Ještě něco, Vladimire Vladimiroviči, nějací američtí senátůrci dělají povyk a důrazně vás vyzývají, abyste učinil přítrž hackerským útokům z Ruska, které mají prý ovlivňovat jejich volby. Tak jsem si dovolil na ten jejich paranoidní nesmysl odpovědět, že jsme demokratická země, kde stát nešmíruje lidem počítače jako u nich, a respektuje jejich soukromí a osobní aktivity."
(Audiovizuální monitoring získaný od zdroje v čínském bistru dávám americkému senátu k dispozici jako důkaz oprávněnosti jejich stížnosti.)
