Kdopak je dneska zcela zdráv? Každý máme nějakou tu mouchu

„Tak jsem si prolítnul vaši dokumentaci,“ říkal shovívavě lékař novému pacientovi, který se kvůli nesmyslnému zákonu, že každý pracovník musí projít novou zdravotní prohlídkou u závodního lékaře, a nikoli u „svého“, ocitl v jeho ordinaci.

"A jak pan kolega píše..“, pokračoval lékař, ale pacient podotkl: „..paní kolegyně, prosím, já chodil k paní doktorce..“

„No dobře, tak tedy: jak paní doktorka píše, jste v poměrně dobrém stavu, bez větších potíží,  až na ty…však vy sám víte…,“ udělal lékař decentní pauzu.

„Myslíte mušky? Kdo by je občas neměl že? Někde člověka píchne, pak zase lupne, však to znáte, “přispěchal s doplněním pacient. Lékaře tím poněkud překvapil:

“Mušky? Tak vy už vídáváte dokonce i mušky?“ řekl lékař a zalistoval dokumentací a zakroutil hlavou. 

Pacient ochotně přisvědčil. „Někdy i mouchy, včera dokonce motýla..“

„Bílého?“ zeptal se opatrně lékař.

„Ano, byla to babočka.“

„To ovšem znamená,“ formuloval opatrně lékař, “že byste měl být v životosprávě poněkud důslednější, především dodržovat pitný režim, protože ty vaše vidiny mají progresivní charakter…“

„Jaké vidiny?“ nechápal pacient.

„Jaké? V dokumentaci se uvádí, že dvakrát, až čtyřikrát týdně vídáváte bílé myšky. Ovšem o nějakém hmyzu, nebo snad bílých muškách, tam ještě není ani slovo - to je posun,  pane inženýre.“

 „Já jsem doktor, přírodních věd, prosím.“

„Pardon, vy nejste inženýr Kalousek?“

„Ten přišel až po mně.  Sedí v čekárně. Já jsem Nečas.“        

Jan Dvořák