Soudy si u nás opravdu dělají, co chtějí. Zatímco jeden senát rozhodne, že Klausova amnestie se na 9 let problematicky odsouzeného slušného člověka vztahuje, soud nadřízený dojde k opačnému závěru, že dotyčný být amnestován nesmí.
Přitom se obě stolice řídí jedním a týmž zněním amnestie.
Jít o příklad ojedinělý, stálo by to jen za exprezidentovo povytažené obočí. Ovšem stav, kdy druhý článek jeho amnestie soudy uplatňují s přemrštěnou ostražitostí, jakoby se bály hlasu ulice, že pardonují velké ryby, svědčí o nezdravých poměrech v justici. Ba co víc. Samolibost soudců a okatá nechuť amnestovat podnikatelskou elitu, natož komerčně úspěšného bývalého kolegu Berku, úmornou práci Václava Klause na přípravě amnestie, která jako humanitární akt vzešla výhradně z jeho pera, znevažuje.
No prosím, tak i panu doktorovi Berkovi odepřel nejvyšší soud moji amnestii!
Ale copak jsem ji psal pro srandu králíkům, aby s ní tak ostudně manipulovali?
Jestli to takhle bude pokračovat dál, tak soudy nakonec bílé límečky z amnestie vyřadí vůbec a zůstane jenom u sprostých zlodějů a rváčů, a lidé schopní se uplatnit s kreativními projekty na trhu, budou sedět dál.
Dojde tak na moje loňské varování, že: "Soudcokracie ...je dnes vzhledem ke slabosti politických stran a apatii či naivitě široké veřejnosti hlavním nebezpečím demokratického vývoje.“
Nakonec by ti soudcíčkové mohli dostat chuť zrušit nejenom amnestii, ale i mě!
