Kdo hledá, může najít. Třeba Schwarzenbergova či Klausova tchána

Říká se, že kdo hledá, najde. Tahle věčná pravda znovu zafungovala, a to prosím po pouhých třech týdnech, co se Klaus junior obul do dávno zesnulého tchána K. Schwarzenberga.

Řekl o něm, že byl nacistou, což pravda byla, stejně jako že umetal cestu Hitlerovi pro anšlus Rakouska. Až podtud zřejmě Klaus ml. nelhal, otcovu politickou minulost svým způsobem odsoudila i jeho dcera, tedy sama paní kněžna Schwarzenbergová.

To ostatní, tedy řeči o nahnědlosti otce prezidentského kandidáta byl podle historiků ovšem nesmysl. A že se na hradě paní kněžny ještě teď, po sedmdesáti letech hajluje, byl hanebný žvást, a vypustila ho v té chvíli nevymáchaná ústa dnešního čekatele na hradní inauguraci.

Klausův a Zemanův bumernag cílený na Shwarzenberga se teď vrací. Ale už pouze na ředitele gymnázia. Kdyby se včas omluvil - což je u Klausů zřejmě nevídaná záležitost - možná by v příloze sobotních Lidových novin nevyšel obsáhlý esej z valné části o fašistické, nebo výrazně hnědé minulosti otce Livie Klausové - vysokého úředníka represivní složky Slovenského štátu. 

Velmi pravděpodobné bude, že prezidentův tchán na rozdíl od tchána K. Schwarzenberga nehajloval. Na Slovensku se tehdy zdravilo: Na stráž!   Ale pozor, jen za několik málo let se v celém Československu prosadil  jiný stranický pozdrav: Čest práci!  Takže leccos je relativní.

Celou esej, a nejen informaci o tom, co senzačního odhalila,  je opravdu užitečné si přečíst. Má příznačný název Otcové a děti ve střední Evropě.     

A k načasování eseje, protože nezastírá, že aktuálně reaguje na Klausovy výroky, snad jenom jedno:

Ještě že jsme ty hodně staré skříně s kostlivci nevyházeli! Koho bychom pak mobiĺisovali, aby si to vyřizoval v potyčkách za nás, místo abychom čestně bojovali sami?   

Jan Dvořák