Každej Maďar za to může, že je Maďar

Ministr financí a lídr rozpočtové zodpovědnosti se bez zjevnějšího zádrhele dopracoval až k řečništi, foukl do mikrofonu a zalovil v saku.

„Chci být akurátní, tak jsem si to napsal, tady to je:

„Pokazili jsme svůj ekonomický růst, čím dál méně se u nás rodí dětí. Nyní musíme snížit státní dluh, snížit paralelně deficit státního rozpočtu, iniciovat ekonomický růst a musíme trvale tento růst udržet.“ Podíval se do sálu, ale nikdo neaplaudoval. Pokračoval:

„Zavádíme brutální daně pro banky, energetický sektor, pro velké obchodní sítě. Musíme na druhou stranu snížit daně, které odvádějí některé společnosti, zainteresovat lidi, aby pracovali.“

Na chvilku se zarazil, pročistil si brýle, podíval se na text a po chviličce poněkud pomaleji navázal:

„Musíme zachovat důvěru investorů a přilákat další nové investice. Děláme věci, které jsou nemožné a to je moje politika,“ dodal triumfálně, avšak s patrnou stopou nejistoty.

Odpovědí mu byl zvuk z pouťové frkačky vyluzovaný MUDr. Rathem tak intenzivně, že probudil K. Schwarzenberga, který pronesl větičku:“… Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu…“

Ještě ne, šéfe, syknul ministr a v papíru lovil, kde skončil, aby mohl pokračovat:

„Kvůli vysokým dluhům snížíme počet členů parlamentu na polovinu“ V sále to lehce zašumělo a on sám poněkud znejistěl a zdálo se, že se štípl do tváře.

„Snížíme počet zastupitelů ve městech a obcích, radikálně změníme řízení státu..“

Přítomní členové vlády zvedli oči od karetních her v notebooku. „… a zreformujeme zdravotní a školský systém. O polovinu snížíme počet ministerstev.“ Poslední slova ministr vyslovil tak, jakoby je viděl poprvé.

V té chvíli se premiér neudržel a řekl Johnovi:“ Dejte mu dýchnout, neví co mluví..“

Když ministra odváděli za doprovodu Rathovy frkačky dva statní ochránci, snažil se svou nezodpovědnost omlouvat trapnou výmluvou, že si do saka omylem strčil projev maďarského premiéra Orbána na tiskovce v Praze. „A to jsem ještě nepřečet, že se 98 procenty zdaní zlaté padáky pro manažery státních firem zpětně..“

Ale to už nikdo neposlouchal. Všem se ulevilo. Nejsme v Uhrách.

Jan Dvořák