Kandiduje snad za někoho Švejk?

Švejka už zase popadla kolena, a jako na potvoruzrovna v tak nevhodné době, kdy nároží jsou plná plakátů a lidé seshromažďují, aby je kandidáti upřímně ujistili,

že od příště už všechno bude zaručeně fungovat jak má, dostanou-li od ctěného publika hlas.

A protože by nerad stál stranou, nechal se Švejk vyvést paní Müllerovou do centra dění. Jakmile se objevil a začal provolávat: „Do voleb, do voleb!“ zaujal dva bezdomovce, kteří třídili odpad z kontejneru. Zeptali se ho, jestli nemá cigáro, nebo aspoň jednohubku, protože támhleten agitátor od stánku naproti nabízel do vyčerpání zásob jenom propisky s logem a nějaké letáčky.

Švejk ale vůbec vzbudil všeobecnou pozornost. Lidé si na něj ukazovali a někteří se i živě zajímali, jaké má číslo.

Krátce poté, co mu jeden z kolemjdoucích řekl, že jako marketinkový odborník tenhle tah oceňuje, a předpokládá, že v druhé fázi odkryje i číslo, zeptal se Švejk Müllerové:

„ Nevíte, co furt s tím číslem lidi maj? Vy jste někde četla o tom, že i tyhle vozíky musí mít nějakou espézetku?“

„No, to ne, milostpane,“ rozvážně odpovídala bytná, „ ale může to bejt tak, že vás považují za volebního lídra nějaké partaje - pan kníže přece taky teď vypadá jako ten agent nula -  a protože nemáte na vozejčku žádné číslo, tak nevědí, jaký partaje jste lídrem..“

„Myslíte, že na kandidáta vypadám?“ řekl nejistě.

„Při vaší vizáži a inteligenci, rozhodně. Po vás by každá partaj, od jedničky do jednadvacítky, chňapla všemi deseti, pokud tedy nemají už nějakého menšího švejka taky.“