Kandidáti na Hrad mají malé zastání

Minimálně čtyřem prezidentským kandidátům se nedostává veřejného zastání, jsou-li  při trvale zpochybňovány jejich předpoklady kýžený úřad vykonávat. Vypadá to, jakoby média byla závislá a neobjektivní.

A část voličů neschopná vidět nezpochybnitelné přednosti i protikandidátů jejich favorita .

Nebudu uvádět konkrétní příjmení uchazečů, abych  je nepřivedl do prekérní situace, ale mlčet k jejich bezdůvodnému otloukání nemohu, dokud je ještě aspoň nějaký čas k nápravě.

Cožpak je seriózní, aby jeden byl označován za patologického hráče s literárními sklony, druhý za exponenta mafiánského kapitalismu prvního desetiletí nového milénia, třetí pak za vetchou trosku simulující perfektní zdravotní stav, a čtvrtý z nich dostal nálepku autora odrhovaček minulého režimu?

Seriózní to samozřejmě není, je to zákeřné. Člověk by proto čekal, že se najdou odborníci či celá certifikovaná pracoviště analytiků, která k té snůšce polopravd a zlovolných nařčení zaujmou nadstranické a objektivní stanovisko. Je to však čekání marné.

Lékařská komora mlčí.

Demokratický blok jakbysmet.

Svaz valchařů hraje mrtvého brouka.

A  jindy tak aktivní bojovník za  čistotu hudební tvorby Jan Rejžek, si ještě lstivě  přisadil, místo toho, aby kandidáta  nařčeného  z autorství pouhých odrhovaček silou své osobnosti bránil.

Když potom čtete v novinách zoufalou a svým způsobem i ponižující samo obhajobu, kde kandidát vyvrací fámy o tom,  že v životě nic nedokázal,  a že prý je jen objevitelem přechodných hvězdiček, přepadne vás smutek, že tak činí sám. Ale co má dělat, když to nikdo jiný za něj neřekne?

Stejnou lítost pak cítíte nad počínáním jeho kandidátského kolegy, který dlouhou dobu byl nucen svůj zdravotní stav obhajovat sám, což pro osobu jeho nezpochybnitelného formátu bylo až nedůstojné. Štěstí se však na něj trošičku usmálo, když po návštěvě u něho jeden z přátel veřejně řekl: “Neviděl jsem nemocného muže.“ 

Ozvou se ve stejném duchu rovněž přátelé ostatních kandidátů, aby už konečně bylo jasno? :

Viděl jsem člověka hodného Ceny Grammy.

Viděl jsem člověka hodného Nobelovky.

Viděl jsem opravdu Velkého (dvoumetrového) člověka.  

Nebo se mají výlučně spoléhat jen na anonymní podporu na sociálních sítích?  

A to se ještě neozvaly veřejné žalobkyně z "MeToo".  Kdopak by nám to pak prošel, vždyť i tiché břehy  zaručeně mlely...