Kancléřka slaví první úspěšnou desetiletku

Žádný český vrcholný politik polistopadové éry neseděl na pomyslném trůnu své funkce tak dlouho, jako německá kancléřka Merkelová.

Výjimku tvoří jen Václav Klaus se svým dvojnásobným prezidentstvím, ale to lze snadno zdůvodnit tím, že u nás v praktické rovině nemůže žádný prezident nic zkazit. Kromě nálady, vkusu, pár veřejných shromáždění, a nebo, pokud by se příliš unáhlil a například vyhlásil jménem republiky skutečnou válku IS, a nejenom k ní vyzýval druhé.

Kancléřka měla v uplynulé dekádě jinačí chlebíček, než naši změkčilí premiéři, když stála před nejedním osudovým rozhodnutím s dopadem netoliko do vlastní země, ale do celé Unie, ba i na africký a asijský kontinent.

Kdyby se německé agentury pro výzkum veřejného mínění zeptaly, jak jsou s kancléřkou lidé spokojeni, a měli by to vyjádřit v procentech, do stovky by možná chyběla jedna, dvě setinky procenta. (Výzkum by byl prováděn v minulých dnech na reprezentativním vzorku osmi set tisíc nově přišedších obyvatel  Německa.)

Není divu, že kromě veřejného poděkování, kterého se kancléřce u příležitosti  desetiletky dostalo, například na sjezdu CSU v Mnichově, je od víkendu říšské kancléřství zaplavováno dárky od veřejnosti, mezi nimiž se často vyskytují kancléřčiny oblíbené dortíky s čokoládovou polevou.

Kancléřka se dala slyšet, že je to právě uvážlivá politika jejího kabinetu, která německému národu přinesla jistotu klidu, bezpečí a stability. V takové atmosféře chutná dortík dvojnásob.

Nejdřív však, jak je tomu u kancléřky s širokým srdcem zvykem, dostal přednost její mazlíček.