Včera poslanecká sněmovna i Česká televize měly perný den. Volilo se vedení komory, a televize vedle přenosu, cítila jako obvykle veřejnoprávní povinost divákům víc než naznačit, co si o volbě a jejích aktérech mají myslet.
Tedy myslet správně. A činila tak v duchu socialistické žurnalistiky, jejímž nikoli posláním, ale vysloveně stranickým úkolem bylo především vychovávat ke správným postojům, než povinnost informovat.
A tak v průběhu odpoledne byl přenos sem tam proložen nějakým vstupem, kdy moderátor s velmi vážnou tváří se snažil získat od respondenta vyjádření k tomu, co ve sněmovně odehrává. Nejlépe ve smyslu toho, co na sněmovním řečništi předváděl několikrát vystupující poslanec Kalousek, kdy před volbou říkal, že zvolením Vondráčka do čela Sněmovny se otevře cesta do pekel (Babišových), a pak, že už se pekelná vrata otevřela, když byl Vondráček skutečně zvolen.
Hosté ve studiu byli opatrní, ale bylo zřejmé, že s Kalouskem v podstatě souhlasí. A proč by ne, když si totéž, co on, myslí – a když jim nikdo neoponoval. Tím nemíním moderátora, ten by si měl aktivistické zásahy odpustit.
Neodpustila si je ale v půl sedmé v Interview ČT24 moderátorka Witovská, která se urputně snažila nachytat novopečeného šéfa Sněmovny Vondráčka na švestkách. Nejvíc to „řvalo“, když se ho opakovaně, a urputně ptala, jestli mu nevadí, že v čele mandátového a imunitního výboru je komunista. (Chybělo snad jenom uplivnutí).
Kalousek se s tím nepáře. Může si své kádrovácké názory říkat jak chce. Ostatně má imunitu.
Řečeno s trochou, ale jen s trochou nadsázky, ČT ani moderátorka ji nemá.
Objektivní a nezávislá včera Česká televize nebyla. Avšak demokratická - v duchu Demokratického bloku, to rozhodně byla. Stejně jako předevčírem, den předtím…
