K parádní oslavě výročí slavnou zpěvačku ani nepotřebujte, jako na Hradě M. Zeman

Je s podivem, jak nesystémově přistupujeme k oslavám osobních výročí. Zatímco například narozeniny slavíme obvykle každý rok s patřičnou intenzitou, pak pracovní výročí si připomínáme většinou tehdy, je-li kulaté.

Existují však výjimky tam i onde, kde nekulatá výročí oslavují každoročně, a to navzdory kritikům z řad mrzoutů, kteří se upřímně radovat nedovedou.

-No to se nediv, Bédo, že je ti  šoufl. Takhle se zřídit! Máš rozum? Už ti dávno není čtyřicet.

-Nezlob se, Liduš, mně bylo tak nějak blbé nepozvat  chlapy od nás  na pivčo a na pár panáčků, když mám to výročí, co jim šéfuju.

-Výročí? Ale kulaté jsi měl přece loni, a tos byl jako slíva! Proč slavíš taky letos, když je to šest let?

-Proč? A co když příště, a třeba už za rok, by nebylo slavit co? Ber to tak, že jsem si jako vybral předběžně zálohu a … a bylo to náhodou moc hezký, jako na hradě.

-Tak hezký, říkáš?! A ještě mi vyprávěj, že sis tam taky pozval nějakou zpěvandu se šanzónama!

-To ne, vystačili jsme si sami, se sborovým zpěvem.

Hele: Má roztomilá Báruško…