Jako každé pondělí ráno se na operativní poradě sešel sociálně demokratický triumvirát Chovanec-Zaorálek-Sobotka.
„Teďka abych ten předem připravený blahopřejný dopis Schulzovi k volebnímu úspěchu vyhodil, když dopadli tak bídně, a sami to přiznávají“, poznamenal otráveně Chovanec.
„No, bídně, bídně…“, zasnil se Zaorálek,“ my dopadnout tak bídně jako oni, s dvaceti procenty, to by pro nás byl naopak důvod k radosti, a ne k nějakému hořekování a dokonce k výhružkám, že do vlády nevstoupíme. My se holt radovat dovedeme i z mála, na rozdíl od nich.“
„Jsou nenažraný,“ řekl jindy kultivovaně se vyjadřující premiér, „počítali aspoň s pětadvaceti. Nám by těch jejich dvacet bohatě stačilo, ale zatím to vypadá, že dopadneme jako ta AfD, kolem třinácti procent, do pr..“, a opět si ulevil.
„Ale ta AfD je se třinácti třetí, a to my budeme druzí, rozumíte?“ snažil se o optimismus Zaorálek, ale Chovanec zapochyboval: „Myslíš? Aby nás nepředběhli komouši“.
„To je ale k pos“, chtěl premiér přispět k analýze stavu, když ho přerušil lídr Zaorálek ve snaze nalít ostatním do duše optimismus.
„No dobře, druzí možná nebudeme, jako ta Schulzova partaj“, připustil, „ale tak blbě jako oni rozhodně dopadnout nemůžeme. Oni se totiž dočkali nejhoršího výsledku od druhý světový, a takové pokoření nás rozhodně nečeká.
My jsme si totiž nejhorší výsledek, a to dokonce od první světový, už přece zažili v roce 92 se sedmi a půl procenty. No a letos to možná dotáhneme až na dvojnásobek!“
V tu chvíli se premiér projevil jako opravdu akademický vzdělanec, a s jiskrou v oku pronesl:
Myslete na chorál
Malověrní
Myslete na chorál
„To znám,“ okamžitě reagoval Zorálek.
„Jéžiš, když to znáš, tak proč už to dávno nemáme na plakátech?“ upřímně se podivil Chovanec, a v té chvíli malověrnost z trojky spadla a naděje opět vstoupila do fáze resuscitace.
