Jo, to byly za Havla a Klause časy..

Ale nejenom za jejich éry. Ideologické brýle si musíme z očí sundat a přiznat, že stejné to bylo za Husáka, Svobody, ale i za Novotného nebo za Gottwalda.

A v době tatíčka Masaryka samozřejmě rovněž.

O čem je řeč? O míře svobody nikoli, to bychom museli rozhodně rozlišovat. Jde o léto, o jeho způsob, který se ve druhé dekádě jedenadvacátého století trvale jeví být  poněkud nešťastným.

-Liduš, vzpomínáš  ještě na doby, kdy v srpnu bývalo krásných sedmnáct?

Větry duly, rvaly nám stan, a dovolená nám v kempu skoro celá propršela?

-Vzpomínám, Bédo. Jó, to bývaly zlaté časy.

Ale teď?  Pořádně nezaprší a dovolená se nám provedruje. Nestojí to za nic.

A globální ochlazování  se nekoná, ani ten Klausův ústav ho nepřipomíná, když se tak blamoval, že se  prý neotepluje..

- Proč by se mělo ochladit hned globálně? Buď skromnější. Stačilo by, kdyby se  aspoň na týden ochladilo u nás na chatě.

- Aspoň, že o víkendu si tropy daly pauzu. Ale na žádné hurá to není, vedra už jsou tady zase.   

-No jo, s tím dočasným ochlazením to byl jenom takový, jak by řekl  politolog, nesystémový pšouk. Zlatá éra, kdy jsme se bez pláštěnky na dovolené neobešli a klepali kosu, ta už se nevrátí. S tím se musíme smířit. Dobře už nám v létě bylo...