Jistý Pospíšil z podsvětí prý našel (!) v šuplíku hodinky

Celní správě se ve spolupráci s živnostenským úřadem pro Prahu 2 podařil parádní kousek. Při běžné razii na tržišti poblíž Vyšehradské ulice zadrželi muže středního věku a vysoké postavy, kterou se výrazně lišil od ostatních prodejců nečeské národnosti.

Kolemjdoucím nabízel za dumpingové ceny zdánlivé originály pánských náramkových hodinek renomovaných firem. V příručním kufříku jich měl několik desítek. Jejich původ však nedokázal rozumně vysvětlit a zaplétal se do stále podivnějších výkladů jejich nabytí.

Po zadržení se snažil Policii České republiky troufale tvrdit, že je ministrem(!) spravedlnosti, který po nástupu do funkce našel v psacím stole větší množství zlatých hodinek. Jeho předchůdkyně je údajně nechala zakoupit jako věcné dary pro zasloužilé pracovníky justice a nestačila je všechny rozdat. Podvodný prodejce se oháněl poukazem na vyryté děkovací nápisy na rubu hodinek, avšak takovému dětinskému triku se zkušený pochůzkář jen vysmál.

Muž vydávající se za člena kabinetu měl svoji legendu propracovanou do detailů. Tvrdil, že s tímto dědictvím nechtěl nikdo z úředníků mít nic společného, protože jednou zaúčtovanou položku už odúčtovat nelze. Proto se prý snažil hodinky prodat osobně a za utržené peníze mínil pořídit do chodeb každého poschodí ministerstva velké nástěnné hodiny, aby  personál tušil, jak dlouho bude ještě čerpat fond pracovní doby. S původními hodinami se totiž v rámci úspor muselo ministerstvo rozloučit s poukazem ministra financí, že beztak mají na fasádě sluneční hodiny.

Povolaný kriminalista si poklepal na čelo:

“Heleďte Pospíšil, nebo jak se skutečně jmenujete, položte to. Takový pitomosti mi tu nevyprávějte a kápněte božskou, kde jste ty hodinky otočil. Ať máme větší objasněnost. A strčte ho za katr.!

Já teď musím na životní prostředí. Volali, že jim padají ze skříní kostlivci. Asi tam řádil sériovej vrah. Tomu říkám případ, a ne takovej užvaněnej chmaták."

Jan Dvořák