Ježíšek nemá reklamní potenciál, proto ho úspěšně nahradil Santa Claus

Předvánoční horečku, kterou si léčíme v nákupních centrech tak zvanou utrácecí terapií, nám pomáhá překonat i vlídná tvář postavy starého muže s červenou čepičkou, která tam na nás vykukuje na každém kroku a nabádá k nakupování.

A když se po bojovém výkonu vrátíme domů a chceme si sladce chrupnout u televize, protože pohádky, které dávají, jsme letos viděli už třikrát, tak nás onen kouzelný mužíček Santa Claus nenechá usnout, protože hlučně se ozve i z reklamy.

-No co se divíte, že jsem všude?  Cožpak si nepamatujete  zlatá slova prezidenta Zápotockého?

Ani legendární Vánoce v běhu času nezůstávají beze změny. Září sice dále vánoční stromky, čekají se dárky, ale zmizely jesličky, které dříve bývaly nezbytným doprovodem vánočních svátků. Malý Ježíšek, ležící ve chlévě na slámě vedle volka a oslíka, to byl symbol starých Vánoc.

Doby se ale změnily.  Ježíšek vyrostl, zestárl, narostly mu vousy a stal se z něho… 

-Děda Mráz!

-Ale jen dočasně, teď jsem tady natrvalo já.

Ježíšek totiž nemá reklamní potenciál.

Legenda, že právě on je tím, kdo nás obdarovává, realisticky vzato, postrádá logiku. Novorozeně se přece nemůže vláčet s dárky do domácností, to je rádo, že leží a spinká. Proto je vyloučené, aby marketéři ztvárnili jezule, jak třeba nabízí (přináší) rodině nové SÚV, počítač, nebo cisternu plnou limonády.

To si však Santa Claus dovolit může.

Takže i dítě snáze uvěří, že pod stromeček mu v nestřežené chvíli štědrovečerního podvečera přinesl dárky pod stromeček právě on. Ježíšek totiž, pokud ho pod stromečkem máme v papírovém betlému, totiž  ani tam dárky zjevně nerozdává, ale naopak přijímá dary od solidární veřejnosti i od tří monarchů .