Ještě že ten stát máme, aspoň se má kdo trafikantům omluvit

Exposlanci před dvěma lety nestydatě označení za trafikanty a vláčení celý měsíc policií a státním zástupcem po kriminálech jako zločinci, se konečně dočkali satisfakce.

Stát než aby čelil žalobám o mnohamiliónové odškodnění za újmu, kterou ctihodným občanům způsobil,  se - obrazně řečeno  - raději připlazí před exposlance na kolenou, aby se bil v prsa, jak moc pochybil.  Což učinil právě včera omluvou prvnímu ze svaté trojice, Martinu Šnajdrovi. Ten za slova, jež jeho uším musejí znít jako andělský chór, když stát si tak výrazně posype hlavu popelem, poněkud cuknul z původně požadované částky. Takové ponížení „orgánů“ za ty prachy stojí.

Vadou na kráse je to, že omluva je poněkud neosobní, a to v pravém smyslu slova. Jako by neexistovaly konkrétní osoby, které by se omluvit rozhodně měly, a ne se schovat za anonymní stát. Ten přece tvoříte také vy, i já, a všichni co tu žijeme, a přitom důvod k omluvě za pochybení někoho jiného rozhodně necítíme.  To máslo  na naší hlavě není, i když omluva nás do kolektivní zodpovědnosti zahrnula.