Hamáčkova sebevědomá prohlášení v médiích, že teprve v pátek se předsednictvo strany rozhodne, jestli ČSSD jednání s ANO vůbec obnoví, byla jen zástěrkou pro veřejnost.
Ve skutečnosti si vyjednávací týmy už v pondělí večer definitivně plácly. A hned ve středu ráno jednání pokračovala rozdělováním resortů a typováním vhodných ministrů. Tentokrát šly už všechny dřívější vášně stranou. Hledali a nacházeli se tací kandidáti, kteří vyhovovali oběma koaličním stranám.
Ve čtvrtek odpoledne proto Hamáček šel na Hrad už s kompletním seznamem všech budoucích ministrů jakoby sám byl předsedou vlády. Dovolit si to mohl – pověření k tomu od Babiše jako budoucí vicepremiér měl.
„Zlomit“ pak v pátek předsednictvo ČSSD, aby obnovení – de facto však už úspěšné dokončení – koaličních jednání schválilo, byť nejednomyslně, problém nebyl. Perspektiva personálního růstu, respektive vrůstu funkcionářů, na které nezbylo poslanecké křeslo, do různých správních a dozorčích rad státních podniků i úřadů, byla dostatečně motivující.
Hned po skončení předsednictva se Hamáček se Zimolou odebrali, nechali odvézt, do průhonické sokolovny, kde pro ně partneři uspořádali pozdní oběd jen mezi osmi očima. Čtvrtý pár očí patřil šéfovi poslanců ANO Faltýnkovi.
„Tak, na ruku v rukávě!“ připijeli si několikrát za sebou čím dál tím bujařeji, respektive optimističtěji, až při posledním přípitku Faltýnek zvážněl: „No jo, my si tady můžeme říkat, co chceme, ale co když nám ta jména, až je zítra přečtou na sjezdu, delegáti hodí na hlavu?“
Rozhostilo se tíživé ticho, které přerušil Hamáček: „A tím spíš, jestli za předsedu místo Filipa zvolí toho sekerníka Skálu, co mluví o zradě zájmů pracujících..“
„Měli bychom nějak chytře zatlačit“, přemýšlel Zimola.
„Co kdybychom společně, třeba tady Faltýnek a já, přenesli na sjezdu zdravici, třeba básničku jako kdysi pionýři ve sjezdovém paláci.“
„To je bezva nápad“. přidal se nadšeně Faltýnek. „Já si ještě jednu takovou pamatuju ze školy..
Za každý krajíc chleba pro dělníky
jsi vedla denně třicet roků boj.
Za domkáře a za řemeslníky,
za lidskou práci, za dělníků stroj..,
A přidal se i Zimola:
za svobodu a za občanská práva:
v tom je tvá síla
v tom je tvoje sláva.
Tys vrátila nám naději a víru,
ty sjednotila rozdělený lid!
„No jo,“ ozval se Babiš, „ale má to chybu, ta básnička je ke 30 výročí strany založené v roce 1921, ale teď už je rok 2018..“
„No bože, budeme ji aktualizovat. Místo slov: jsi vedla denně třicet roků boj, tam, vrazíme..vrazíme.. 2018 mínus 1921.. denně 99 let boj“, dopočítal se konečně Faltýnek.
„Ani rátať neumíš, somár!“ ozval se Babiš. "Správně je přece 98 let, ne?“
„Já bych těch 99 klidně nechal, ať máme u nich oko, bez nich se přece neup**neme“, kontroval Zimola.-
