Jen aby nám do vaření zase nemluvila komunistická lůza

Šestnáctihodinový maraton poslaneckých projevů, kdy nás zákonodárci varovali před tím, co hrůzného našim životům může přinést paktování vlády s komunisty, nebyl však přes svoji délku zcela vyčerpávající.

Míním tím výčet předestřených hrozeb, nikoli vyčerpanost diváckou, ta byla takřka totální.

Poslanci nezmínili klíčovou záležitost, k jejíž recidivě by mohlo dojít, jestliže bychom komunisty znovu pustili, tak říkajíc, moc blízko k válu. A to obrazně i doslova.

Jde o stravování. Mohlo by se vrátit do vražedně nezdravých předlistopadových poměrů, kdy jsme si zaslepeně libovali v tzv. české kuchyni, aniž bychom mohli dát přednost například plodům moře, jakými jsou zdravé ústřice, nebo kdy jsme se napájeli Pražským výběrem namísto kultivované konzumace francouzských vín.

Článek v Lidových novinách od renomovaného kuchaře – žádného televizního vařiče klauna – od světa znalého odborníka – nám otevírá oči nejenom v poznání, kdo za naše zcela špatné konzumační návyky může, ale i v tom, jak těžké je, i po třiceti letech se této totalitní zátěže zbavit.

Soudný čtenář si z toho musí vyvodit závěr, jak moc jsme ještě zranitelní, jak snadné by bylo pod knutou komunistů nechat se zmanipulovat a znovu preferovat vepřo před nakládaným lilkem.

Samotný titulek rozhovoru nenechává nikoho na pochybách, kdo je na vině, a jak ostudně jsme se my pamětníci těmto deformacím v minulosti přizpůsobili. Už nikdy nic podobného nedopusťme.

Za stav české gastronomie může komunistická lůza

(zde)

- On to Bédo ten Jakubec moc hezky řekl, jak to bylo za totality:

„Lidé se v té době chtěli jednorázově hodně najíst za co nejméně peněz.“

-To už nikdy dopustit nesmíme, když teď se můžeme jednorázově za hodně peněz najíst málo.